Předmět navazuje na znalosti z dramaterapie, teatroterapie, psychoterapie a psychologie získané v bakalářském studiu a tyto dále rozšiřuje a prohlubuje směrem k poznatkům a zkušenostem v oblasti propojující principy a postupy Gestalt terapie, divadla, improvizace a rozvoje osobnosti. Gestalt drama je zaměřeno primárně na trénink studentů v dané oblasti, vede je nejen k užití divadelních technik a jejich propojení s možným holistickým přístupem ke klientům, ale také k pochopení vlastních potřeb, emocí a schopnosti seberozvoje. Výukové teze: - Techniky na expresi a otevření lekce - citová exprese, skupinová interakce, tělesná aktivace, budování důvěry ve skupině, pozorování a koncentrace - Techniky pro pokračování lekce - exprese a komunikace, role a charakter, práce s tělem, improvizace, kooperace skupiny, sebepoznání a sebeevaluace, sebepřijetí. - Techniky pro uzavření lekce Studijní literatura a studijní pomůcky: Povinná literatura: AMENDT-LYONA, N. (2001). Art and Creativity in Gestalt Therapy. Gestalt Review. 5(4). pp. 225-248. ANDRÁŠIK, T. (2020). Gestalt Theatre - Integrace aplikovaného dramatu do Gestalt terapie. Psychoterapie. 14(2). pp. 147-169. JOYCE, P. (2011). Základní dovednosti v gestalt psychoterapii. Praha: Portál. KOGEN, J. (1981). Dramatization in the Gestalt therapy process. In Schattner, G. Drama in therapy. New York: Drama Books Specialists. PERLS, F. (2004). Gestalt terapie. Praha: Triton. VALENTA, M. (2021). Dramaterapie. Praha: GRADA. WOLDT, A. (2005). Gestalt therapy: History, theory and practice. Thousand Oaks: Sage. Doporučená literatura: VALENTA, M. (2003). Dramaterapeutické projektování. Olomouc: VUP. VALENTA, M. a kol. (2006). Rukověť dramaterapie a teatroterapie. Olomouc: VUP. WINNICOTT, D. (1999). Playing and Reality. London: Routledge.
|