Vyučující
|
-
Vala Jaroslav, doc. Mgr. Ph.D.
-
Marešová Hana, doc. PhDr. Ph.D., MBA
|
Obsah předmětu
|
Lexikologie jako věda o slovní zásobě. Její vztah k lexikografii a frazeologii. Vztah k dalším vědním oborům, zvláště k filozofii a psychologii. Lexikální sémantika. Slovo jako centrální jednotka jazyka a pojem lexikální jednotky. Forma lexikálních jednotek. Nocionální a pragmatická složka slovního významu. Rozvrstvení slovní zásoby. Významové vztahy mezi lexikálními jednotkami. Lexikální paradigmatika a syntagmatika. Mezní případy označování. Nepřímá nominace, vztahy na základě podobnosti a soumeznosti. Hra se slovy, příznaky jazykové expresivity a komiky. Frazeologické a idiomatické útvary. Dynamika slovní zásoby. Lexikografický a etymologický výklad slova. Komplexní lexikální analýza textu.
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
nespecifikováno
|
Výstupy z učení
|
Po absolvování předmětu by studenti měli být schopni: - definovat termíny z oblasti lexikologie a objasnit její postavení mezi ostatními jazykovými rovinami, - orientovat se v oblasti lexikografie a v typech slovníků, - charakterizovat slovní zásobu českého jazyka, - popsat vrstvy slovní zásoby českého jazyka, - vysvětlit způsoby obohacování slovní zásoby českého jazyka, - definovat významové vztahy mezi lexikálními jednotkami (synonyma/antonyma, homonymie/polysémie atd.), - vysvětlit způsoby přenášení pojmenování (metafora, metonymie atd.), - vysvětlit expresivitu slov a způsoby jejího vyjadřování, - určit vývojové tendence slovní zásoby českého jazyka.
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
nespecifikováno
|
Doporučená literatura
|
-
(1995). Příruční mluvnice češtiny. Kolektiv autorů ÚČJ FF MU (s. 65-108).. Brno: NLN.
-
BONDYOVÁ, Ruth. (2003). Mezi námi řečeno - Jak mluvili Židé v Čechách.. Praha: Nakladatelství Franze Kafky.
-
ČEJKA, Mirek. (1992). Česká lexikologie a lexikografie.. Brno: MU.
-
ČERMÁK, František et al. (2004). Frekvenční slovník češtiny.. Praha: Lidové noviny.
-
ČERMÁK, František. (1994). Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné.. Praha: Academia.
-
DANEŠ, František. (1997). Český jazyk na přelomu tisíciletí.. Praha: Academia.
-
DOKULIL, Miloš. (1962). Tvoření slov v češtině 1.. Praha: Academia.
-
EISNER, Pavel. (2002). Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině.. Praha: Academia.
-
FILIPEC, Josef a ČERMÁK, František. (1985). Česká lexikologie.. Praha: Academia.
-
HLAVSA, Zdeněk. (1975). Denotace objektu a její prostředky v současné češtině.. Praha: Academia.
-
HUBÁČEK, Jaroslav. (1981). O českých slanzích.. Ostrava: Profil.
-
HUGO, Jan. (2006). Slovník nespisovné češtiny.. Praha: Maxdorf.
-
KOČKA, Miloš. (1994). Okřídlená slova.. Štíty: Veduta.
-
KRÁTKÝ, Radovan. (2004). Hantýrka pro samouky.. Praha-Litomyšl: Paseka.
-
MACHEK, Václav. (1968). Etymologický slovník jazyka českého.. Praha: Academia.
-
PALA, Karel a VŠIANSKÝ, Jan. (1994). Slovník českých synonym.. Praha: NLN.
-
REJZEK, Jiří. (2000). Český etymologický slovník.. Praha: Leda.
-
STĚPANOVA, Ludmila. (2004). Česká a ruská frazeologie.. Olomouc: Univerzita Palackého.
-
STĚPANOVA, Ludmila. (1998). Historie a etymologie českých rčení.. Praha: Karolinum.
|