|
Vyučující
|
-
Komendová Jitka, doc. Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Místo slovanských jazyků v rámci jazyků světa. Genetická klasifikace jazyků. Praindoevropština. Indoeuropeistika jako vědní obor. Srovnávací jazykověda. 2. Etnogeneze Slovanů. Praslovanština. Spory o baltoslovanskou jednotu. 3. Foneticko-fonologické procesy v pozdní praslovanštině. Formování tří větví slovanských jazyků. 4. Staroslověnština a staroslověnská kultura. Paleoslovenistika jako vědní disciplína. 5. Církevní slovanština od svého vzniku do současnosti, její vliv na ostatní slovanské jazyky, zvláště ruštinu. 6. Formování moderních národů a jazyků. Slované a "národní obrození". 7. Hlavní rysy vybraných slovanských jazyků: západoslovanské jazyky. Slovenština v konfrontaci s češtinou. Jazyk československý. 8. Lužičtí Srbové a lužická srbština. Kašubové a kašubština. 9. Hlavní rysy vybraných slovanských jazyků: jihoslovanské jazyky. Balkánský jazykový svaz. Srbochorvatština vs. srbština a chorvatština. Makedonština v kontextu politických sporů na Balkáně. 10. Hlavní rysy vybraných slovanských jazyků: východoslovanské jazyky. Jazyk jako politikum: jazyková situace na Ukrajině. Suržyk. Rusínština. Jazyková situace v Bělorusku. 11. Česká minorita ve světě. Volyňští Češi, Češi na Krymu. Češi v Banátu. Kulturní specifika a jazyková charakteristika. 12. Slavistika v 19.20. století. Současná situace slavistiky. Hlavní tendence a směry bádání.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
- Domácí příprava na výuku
- 25 hodin za semestr
- Účast na výuce
- 25 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Úkolem disciplíny je zařadit studium ruského a ukrajinského jazyka do širšího kontextu formování slovanských jazyků. Důraz je kladen na proces formování tří větví slovanských jazyků a jejich vzájemné ovlivňování, zejména v souvislosti s otázkou fungování církevní slovanštiny jako knižního jazyka ve východoslovanském areálu. Dalšími dominantními tématy jsou role jazyka ve formování moderních národních identit ve východní Evropě 19. století, sovětská národnostní a jazyková politika a dále význam jazyka v procesu utváření suverénních států v postsovětském prostoru. Všechna tato témata jsou propojována s problematikou dějin slavistiky jakožto vědního oboru.
Student získá povědomí o shodách a odlišnostech jednotlivých větví slovanštiny a o základních vývojových procesech ve vývoji slovanských jazyků od nejstarších dob do současnosti. Vědomosti získané studiem jazyků z diachronního pohledu dokáže aplikovat při hodnocení vybraných synchronních gramatických jevů.
|
|
Předpoklady
|
Předpokládá se dobrá znalost praktické ruštiny na úrovni B1 Evropského referenčního rámce a teoretická i praktická znalost základů synchronní gramatiky.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Písemná zkouška, Esej
? aktivní účast v seminářích (maximálně 2 absence) ? vypracování seminární práce na zadané dílčí téma v podobě PowerPointové prezentace ? úspěšné zvládnutí průběžných písemných testů ? prokázání uspokojivých znalostí u kolokviálního přezkoušení
|
|
Doporučená literatura
|
-
Černý, J. (1996). Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia.
-
Hroch M. (1986). Evropská národní hnutí v 19. století. Praha.
-
Mareš, P. (2014). Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky. Praha.
-
Řezník, M. (2003). Formování moderního národa: (Evropské "dlouhé" 19. století). Praha: Triton.
-
Šatava L. (2013). Etnicita a jazyk: teorie, praxe, trendy. Brno.
-
Večerka, R. (2009). Jazyky v komparaci. Praha: Euroslavica.
-
Večerka, R. (1999). Počátky slovanského spisovného jazyka: studie z dějin staroslověnského písemnictví a jazyka do konce 11. století. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta.
-
Večerka, R. (2013). Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. Brno: Masarykova univerzita.
-
Vepřek, M. (2011). Iskoni bě slovo. Texty ke studiu diachronní slavistiky a bohemistiky. Olomouc.
|