|
Vyučující
|
-
Tomanová Jitka, PhDr. Mgr. Ph.D.
-
Šmelová Eva, prof. PhDr. Ph.D.
-
Fasnerová Martina, doc. PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Praktický výcvik by měl u studujících rozvíjet konkrétní psychosociální schopnosti a dovednosti důležité pro práci s lidmi. Studenti by měli být schopni prakticky aplikovat vědomosti ze sociální komunikace, sociální pedagogiky, vývojové, pedagogické a sociální psychologie při řešení modelových situací. Plnění praktických úkolů by mělo rozvíjet studentovy dovednosti v oblasti komunikace, empatie, kooperace a asertivity. Předmět bude rozvíjet prosociální chování, a to zejména v oblasti osobní sebejistoty, sebereflexe a emoční stability. 1. Vývoj řeči z hlediska ontogenetického a fylogenetického, biologické základy řeči, hlasový aparát, péče o hlas. 2. Teorie komunikace, sociální komunikace, přenos informací, mem jako jednotka kulturní informace. 3. Gesta, rituály a stereotypy v (pedagogické)komunikaci. 4. Rétorika, verbální a nonverbální komunikace 5. Umění sebeprezentace, hlasový a písemný projev. 6. Komunikace ve skupině, aktivizační metody (brainstorming, dílna budoucnosti, pojmové mapy, ITV, EUR). 7. Rozvoj komunikativních kompetencí žáků ve vzdělávacích dokumentech ČR (RVP, Bílá kniha). 8. Pedagogický konstruktivismus a pedagogická komunikace. 9. Teorie učení, psychoneuroimunologie, neurodidaktika. 10. Emoční inteligence, empatie, sebereflexe. 11. Specifika a zásady pedagogické komunikace, interakční styl učitele. 12. Monolog a dialog ve vyučování, paralingvistické a extralingvistické prostředky komunikace. 13. Konflikt a možnosti jeho řešení v pedagogické komunikaci. 14. Patologické způsoby komunikace, narušená komunikační schopnost 15. Mezní a kritické situace v pedagogické komunikaci. 16. Komunikace v rámci multikulturní společnosti. 17. Genderově korektní způsob vyjadřování v pedagogické komunikaci. 18. Média jeko prostředky pedagogické komunikace (učební texty, audio a video, multimédia, ICT). 19. Videotrénink interakcí. 20. Dovednosti pro 21. století z pohledu pedagogické komunikace.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming)
|
|
Výstupy z učení
|
Studenti by měli umět objasnit základní pojmy: řeč, jazyk, komunikace (verbální, neverbální/nonverbální, formální, neformální, činem), interakce, sociální komunikace, sociální percepce, komunikační proces, pedagogická komunikace, hlasový profesionalismus, interakční styl učitele, sebereflexe, monolog, dialog, asertivita, patologické způsoby komunikace, konflikt. Dále by měli být schopni vysvětlit pojem komunikace a odůvodnit její význam v dnešní společnosti, vyjmenovat a specifikovat jednotlivé typy komunikace a analyzovat pravidla, která přispívají k účinné sociální komunikaci. Současně by měli disponovat dovedností aplikovat získané znalosti při hodnocení vlastního projevu a vytyčování cílů svého osobního rozvoje v této oblasti. Praktická část výuky by jim měla prostřednictvím simulovaných situací pomoci získat zpětnou vazbu o vlastním vystupování a umožnit jim zlepšit svůj slovní projev, nonverbalitu i styl jednání s lidmi, a to s přihlédnutím k výkonu zdravotnické profese.
Odpovídají profesním kompetencím učitele dané aprobace.
|
|
Předpoklady
|
Ukončené studium v bakalářském stupni. Zájem o předmět, schopnost sebereflexe a celoživotního učení. Veškeré další informace k předmětu naleznete na počátku semestru, ve kterém je předmět rozvrhován, v systému LMS MOODLE pro daný předmět.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta, Seminární práce
Aktivní účast na seminářích. Samostatné vystoupení (studenti odevzdávají písemnou přípravu - etuda, dramatizace, sokratovský dialog, vedení panelové diskuse) v průběhu výuky. Samostatné studium odborné literatury. Požadavky při ISP: 3x účast na cvičení prezentace na vybrané téma PPP
|
|
Doporučená literatura
|
-
BUCHTOVÁ, B. (2010). Rétorika ? Vážnost mluveného slova.. Praha: Grada.
-
DEVITO, J. A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing.
-
GAVORA, P. (2005). Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido.
-
Harmelen, M. (2008). Interactive Learning Environments [online]. 2008, vol. 16, issue 1, s. 35-46.
-
JŮVOVÁ, A. Komunikativní dovednosti. Olomouc: Agentura Gevak, s. r. o..
-
Klenková, J. (2000). Kapitoly z logopedie I.. Brno: Paido.
-
Kopřiva, P. a Nováčková, J. (2010). Respektovat a být respektován. Kroměříž.
-
MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. (1995). Komunikace ve škole.. Brno.
-
PEASE, A. & PEASE, B. (2011). Řeč těla.. Praha: Portál.
-
SILVA, E. Measuring Skills for 21st Century Learning. [online]..
-
ŠEĎOVÁ, Klára et al. (2012). Komunikace ve školní třídě.. Praha: Portál.
-
VALENTA, J. (2004). Manuál k tréninku řeči lidského těla : (didaktika neverbální komunikace). Kladno: AISIS.
-
VYBÍRAL, Z. (2009). Psychologie komunikace. Praha : Portál.
-
WATZLAWICK, P. et al. (1999). Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy.. Hradec Králové: Konfrontace.
-
WIEGEROVÁ, A. a kol. (2012). Self-efficacy (vnímaná zdatnosť) v edukačných súvislostiach.. Bratislava: SPN ? Mladé letá.
|