|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
1. Cíle, předmět, metody muzikologie jako moderní vědy. Vztahy muzikologie k jiným (příbuzným) vědním oborům. 2. Definice hudby, výklad pojmů hudba resp. musica. 3. Muzikologická pracoviště v ČR 4. Propedeutická muzikologická literatura a problematika muzikologické systematiky 5. Vývoj reflexe hudby do zrodu moderní hudební vědy v 19. století - antická hudební teorie atd. až po Kiesewettera či Ambrose. 6. Vytváření vědeckého zájmu o hudbu (hudební kritika a žurnalistika, historický výzkum, přírodovědně orientovaný výzkum, hudebně etnologický výzkum). Základní inovační proudy vytvářející paradigma muzikologie 7. Hudební věda v 19. st. Velké zakladatelské osobnosti moderní muzikologie, zejména osobnosti a dílo G. Adlera a H. Riemanna. 8. Hlavní vývojové rysy, směry a osobnosti světové muzikologie po Riemannovi a Adlerovi 9. Zrod české hudební vědy. Zakladatelské osobnosti - Hostinský, Nejedlý, Helfert. Česká hudební věda ve 20. a 21. st. 10. Heuristika. Základní pravidla heuristické práce v muzikologii. Pramenná základna muzikologie, vztah pramene a literatury. Primární prameny v muzikologii. 11. Odborné zpřístupnění pramenů, ediční techniky - orientace v základních edičních projektech. 12. Sekundární prameny. Přehled stěžejní světové i domácí muzikologické literatury, stěžejních hudebně lexikografických prací 13. Muzikologická dokumentace (knihovny, archivy, sbírky, muzea), oblasti a způsoby muzikologické dokumentace, dokumentační projekty.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž)
- Příprava na zkoušku
- 25 hodin za semestr
- Účast na výuce
- 6 hodin za semestr
- Domácí příprava na výuku
- 44 hodin za semestr
- Semestrální práce
- 25 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Disciplína se zabývá se cíli, předmětem, metodami oboru, přináší nástin jeho dějin (trendy, koncepce, osobnosti, základní spisy), obírá se "terénem" muzikologické práce (viz problematiku heuristiky, dokumentace, lexikografie atp.).
Po absolvování kurzu student chápe rozsah předmětu vědního oboru muzikologie, je obeznámen se základními metodami historické i systematické hudební vědy a zná systém oboru. Student: - dokáže uplatnit postupy hudebně historických procedur v práci s prameny; - spolehlivě se orientuje v terénu muzikologické práce a - je schopen vyhledat informační zdroj k různým oblastem muzikologie. Student bude schopen aplikovat teoretické znalosti metodologie hudební vědy v prvních samostatných seminárních pracích v Prosemináři hudební vědy a následně v seminářích k jednotlivým etapám dějin hudby či v předmětech systematické muzikologie.
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Písemná zkouška
Před zahájením kontaktní výuky je student povinen prostudovat: - propedeutické skriptum Úvod do studia hudební vědy autorů I. Poledňáka a J. Fukače a - metodickou příručku dr. Stratilkové Průvodce ke studiu Úvodu do studia hudební vědy autorů I. Poledňáka a J. Fukače.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Kol. autorů:. Hudební věda I-III. Praha 1988.
-
Poledňák, I - Fukač, J.:. (1995). Úvod do studia hudební vědy. Olomouc 1995. Olomouc.
-
Poledňák, I - Fukač, J.:. Úvod do studia hudební vědy. Olomouc 1995.
-
Příslušná hesla v muzikologických encyklopediích..
-
BEARD, David. (2005). Musicology: The Key Concepts (Routledge Key Guides).
-
Dahlhaus, Carl (ed.). Einführung in die systematische Musikwissenschaft. Köln 1971, 1988..
-
Elschek, Oskár. Hudobná vedy súčasnosti. Systematika, teória, vývin. Bratislava 1984.
-
HOOPER, Giles. (2006). The Discourse of Musicology.
-
Nicole Schwindt-Gross. Musikwissenschaftliches Arbeiten. Hilfsmittel-Techniken-Aufgaben. Kassel 1992..
-
WILLIAMS, Alastair. (2001). Constructing Musicology (Routledge Revivals).
|