1. Historie supervize, pojem supervize, funkce a druhy supervize, supervize ve škole a na pracovišti, rozlišení terapie a supervize, supervize v sociální práci. 2. Přístupy v supervizi - hledisko reflexivní praxe, hledisko kompetencí, klady a zápory; význam osobního a profesního růstu. 3. Motivace k supervizi; požadavky na osobu supervizora, kontinuální vzdělávání, praxe a osobní růst supervizora. 4. Interní supervize - přechod od role sociálního pracovníka k roli supervizora, mapa organizace a umístění interního supervizora. 5. Náležitosti supervize - vytváření kontraktu (základní pravidla, hranice, důvěryhodnost, očekávání, vztahy), průběžné hodnocení a úpravy, změna supervizora a závěrečné hodnocení. 6. Teoretické uvedení (přístupy: praktické teorie, strukturálně- funkcionální přístupy, zaměření na agenturu, proces interakce, feministický přístup), integrativní přístup. 7. Modely supervize - vývojový (zaměření na sebe, na klienta, na proces, na proces v kontextu). 8. Cyklický model (kontrakt, zaměření, prostor, most, shrnutí). 9. Procesní model supervize (dvojitá matice a 6 modů: obsah supervizního sezení, strategie a intervence, terapeutický vztah, terapeutický proces, přenos, protipřenos, paralelní proces, dramatický trojúhelník, supervizní vztah, supervizorův vlastní proces). 10. Individuální supervize a supervize skupin, supervize týmů, sítí a organizací. 11. Syndrom pomáhajících a vyhoření - faktory, symptomy, důsledky, prevence a obnova pozitivního postoje. 12. Transkulturální supervize, výzkum a etické problémy a dilemata supervizora a supervidovaného, etický kodex.
|
Inovace předmětu byla podpořena v rámci projektu Podpora mezioborových studií a inovací studijních předmětů na Univerzitě Palackého v Olomouci, CZ.1.07/2.2.00/28.0091. Kurz je určen pro studenty, kteří mají zájem získat orientaci a praktickou zkušenost v jednom ze supervizích systémů. Vzdělávací supervize dle úkolově orientovaného modelu je jeden z originálních přístupů k supervizi, jehož cílem je podporovat rozvoj lidských zdrojů v kontextu organizace. Vzdělávací supervize dle ÚOP lze využít v prostředí NNO, ve státem či obcemi řízených organizacích, ale také v prostředí na "profit" zaměřených subjektů.
- znalost aktuálních teorií, termínů, konceptů v oblasti supervize - osvojení si vybraných metod a technik supervize - zdůvodňování interpretace a východisek pro intervenci - práce ve skupině
|
-
KOPŘIVA, K. (2006). Lidský vztah jako součást profese.. PRAHA.
-
Baštecká, B. (2016). Týmová supervize.. Praha: Portál.
-
Havrdová. Kompetence v praxi sociální práce.
-
Havrdová, Z. (2018). Praktická supervize: průvodce supervizí pro začínající supervizory, manažery a příjemce supervize.. Praha: Galén.
-
Hawkins, P., Shohet, R. Supervize v pomáhajících profesích.
-
Mátel, A. et al. (2019). Supervize (nejen) v sociální práci a sociálních službách. Praha: IZSV.
-
Vaska, L. (2014). Teoretické aspekty supervízie začínajúcich sociálnych pracovníkov. Bratislava: Iris.
-
Vávrová, S. (2012). Doprovázení v pomáhajících profesích.. Praha: Portál.
|