|
Vyučující
|
-
Krejčí Filip, Mgr. Ph.D.
-
Hanzlík Tomáš, Mgr. Ph.D.
-
Planý Petr, prof. MgA.
|
|
Obsah předmětu
|
Obsah předmětu odpovídá stanoveným cílům tohoto předmětu.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž)
|
|
Výstupy z učení
|
Tato hudebně teoretická disciplína má uspořádat dosavadní hudebně naukové vědomosti studentů, zavést řádné názvosloví a symboliku a efektivně prohlubovat poznatky o systematice tónového materiálu a základních operacích s ním. Předmět má tři základní tematické okruhy: 1. základní hudební teorie (hudební nauka), 2. vlastní nauka (o akordech a jejich spojování), 3. nauka o kontrapunktu. Odborná literatura: Kofroň Jaroslav: Učebnice harmonie. Praha 1999. Klapil, Pavel: Kompendium kontrapunktu. Olomouc 2002. Hradecký, Emil. Úvod do studia tonální harmonie. Praha: SNKLHU, 1960. Janeček, Karel. Harmonie rozborem. Praha: SHV, 1963.
V rozsahu náplně daného předmětu.
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta
Povinná účast ve cvičeních (popř. seminářích). Teoretické znalosti týkající se dané problematiky, popř. s tím spojené praktické dovednosti. Otázky ke zkoušce: A/ 1/ Hlavní a vedlejší kvintakordy, jejich funkce v tónině dur a moll. 2/ Čtyřhlasá úprava kvintakordů. 3/ Příbuznost kvintakordů. 4/ Přísné a volné spojování příbuzných kvintakordů. 5/ Spojování nepříbuzných kvintakordů. 6/ Kadence. 7/ Sekvence. 8/ Obraty kvintakordu; sextakord, kvartsextakord. 9/ Závěry. 10/ Septakord a jeho obraty, dominantní septakord, septakord II. st. (S+7) a VII. st. 11/ Dominantní nónový akord a jeho obraty. 12/ Melodické tóny. 13/ Tóninový skok, vybočení, diatonická modulace. 14/ Mimotonální dominanty, akordy chromatické tercové příbuznosti. 15/ Frygický (neapolský) a lydický akord. 16/ Alterace. 17/ Modulace chromatická a enharmonická. B/ 1/ Kontrapunkt vokální, intervaly perfektní, imperfektní a disonantní, kontrapunkt stejný a nestejný, jednoduchý a převratný (dvojitý), dějinné zařazení kontrapunktu vokálního, hlavní představitelé. 2/ Kontrapunkt instrumentální, imitační techniky, kánon, fuga, dějinné zařazení kontrapunktu instrumentálního, hlavní představitelé. 3/ Využití kontrapunktu při práci v tříhlasé harmonii.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Hůla, Zd. (1956). Nauka o harmonii. Praha.
-
Hůla, Zd. (1965). Nauka o kontrapunktu I., II.. Praha: SHV.
-
Kofroň, J. (2002). Učebnice harmonie. Praha.
-
Tichý, V. (1996). Harmonicky myslet a slyšet. Praha: HF AMU.
|