|
Vyučující
|
-
Fiedler Eduard, Mgr. et Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Co je filosofická antropologie? K problém antropologické diference 2. Bytí člověka a mýtopoietický obraz světa 3. Platónova filosofická antropologie 4. Aristotelova filosofická antropologie a spis De Anima 5. Plótinos - člověk jako sebevztah božského "jedna" 6. Augustin - člověk jako imago Trinitatis 7. Člověk jako osoba ve vztazích (substanční a relační pojetí lidské osoby) 8. Člověk jako subjekt (ego cogito, Ich denke, Geist, Dasein) 9. Člověk jako tělo a duše 10. Člověk jako tvůrce 11. Antropologické výzvy ekologie, transhumanismu a antinatalismu 12. Trinitární ontologie lidské osoby
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming)
- Domácí příprava na výuku
- 28 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Člověk se ptá, co nebo kdo je člověk: filosofická antropologie tematizuje tzv. antropologickou diferenci (1), na jejímž základě se lze smysluplně vyslovit o identitě a relevanci bytí člověka. Antropologická diference byla jako problém již implicitní v archaickém mýtopoeitickém obrazu skutečnosti, ale vždy v závislosti na narativních kosmologiích (2). Teprve Platónova (3) a Aristotelova (4) filosofická antropologie učinila bytí člověka předmětem filosofického výměru (logos), v němž se shromažďuje smysl výpovědí o člověku jako formálně participujícím na ideji lidství nebo charakterizovaném sdílením podstatné formy rozumové duše. Novoplatónská syntéza zvýraznila především reflexivní sebe-vztah lidské duše, který imituje sebe-vztah božského jedna (5). V myšlení církevních otců, zejména u svatého Augustina, byla tato fundamentální sebe-vztažnost pochopena na základě analogie s vnitřním životem Boha Otce, Syna a Ducha svatého (6). Tím se otevřela cesta k novému pojetí bytí člověka jakožto osoby ve vztazích (7). Tento integrální filosoficko-antropologický rámec byl ale v novověku redukován výhradní absolutizací myslícího subjektu (8), resp. autonomního subjektu moderní politické filosofie (9). V přírodně-filosofickém kontextu tato redukce znamenala dualistické pojetí vztahu mezi tělesností a duchovně-duševní aktivitou (10), projevivší se zejména v oblasti moderní přírodovědné medicíny. Na druhou stranu umožnil moderní důraz na aktivní lidský subjekt nové pochopení fundamentálního významu lidské kreativity (11). Teprve fenomény pozdní modernity - jako jsou ekologická krize, transhumanismus nebo antinatalismus - odkrývají (12), že lidskou kreativitu nelze bez rozporu odvíjet pouze z procesu sebe-realizace autonomního subjektu, nýbrž že musí být pěstována v rámci vztahové participace na byti, jak ji poznává také současná tzv. trinitární ontologie (13).
- Studenti budou mít přehled o základních filosofických pokusech o formulaci lidské jedinečnosti. - Budou schopni kriticky zhodnotit redukující přístup přírodních věd.
|
|
Předpoklady
|
Pro studium předmětu nejsou požadovány zvláštní předpoklady.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Ústní zkouška
Zkouška proběhne formou rozhovoru zahrnujícího otázku na jedno z témat přednášek a konzultaci povinné literatury (Coreth).
|
|
Doporučená literatura
|
-
Aristotelés,, & Kříž, A. (1996). O duši. Praha: Petr Rezek.
-
Augustin. (2015). Vyznání. Kostelní Vydří.
-
Buber, M. (2005). Já a ty. Praha.
-
CORETH, E. (1994). Co je člověk?. Praha: Zvon.
-
David C. Schindler. (2017). Freedom from Reality: The Diabolical Character of Modern Liberty. Notre Dame, Ind: University of Notre Dame Press.
-
Descartes, R. (1992). Rozprava o metodě. Praha: Svoboda.
-
GEHLEN, Arnold. Duch ve světě techniky. Praha: Svoboda, 1972. .
-
Hobbes, T., Mertl, J., & Hrůša, J. (1941). Leviathan, neboli, O podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského. V Praze: Melantrich.
-
Chomsky, Noam. (1968). Language and Mind. SELECTED CHAPTERS.
-
Klaus Hemmerle. Thesen zu einer trinitarischen Ontologie. Einsiedeln: Johannes Verlag. 1992.
-
Komenský, J.A. (1966). Obecná porada o nápravě věcí lidských.. Praha.
-
Platón. (1994). Ústava, Zákony. Nakl. Petr Rezek, Praha.
-
Rémi Brague. Podstata člověka: O ohrožení lidské legitimity. CDK. 2017.
-
Ricoeur, Paul . (1990). Soi-meme comme un autre. Paris: Seuil.
-
SARTRE, Jean-Paul. Existencialismus je humanismus. Praha: Vyšehrad, 2004..
-
Sokol, J. (2016). Člověk jako osoba: filosofická antropologie. Praha: Vyšehrad.
|