|
Vyučující
|
-
Fiedler Eduard, Mgr. et Mgr. Ph.D.
-
Cajthaml Martin, prof. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Dějiny a filosofie 2. Historický vznik filosofie 3. Předsókratovská filosofie 4. Platón 5. Aristotelés 6. Helenistické a pozdně antické filosofické školy (Plótínos) 7. Filosofie a křesťanské zjevení (Augustinus) 8. Vrcholná scholastika a Tomáš Akvinský 9. Vznik moderní filosofie (Mikuláš Kusánský, René Descartes, Jan Amos Komenský) 10. Transcendentální filosofie (Immanuel Kant) a německý idealismus (Georg Wilhelm Friedrich Hegel)
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
- Příprava na zkoušku
- 40 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Východiskem dějin filosofie je problém vztahu mezi historickým vývojem a systematickým myšlením (1). Tento problém nacházíme již na historickém počátku filosofie v antickém Řecku: na jednu stranu je vznik filosofie historicky podmíněn, na druhou stranu je svobodným vykročením z historické podmíněnosti k podstatnému myšlení (2). Tuto skutečnost potvrzují zlomky předsókratovské filosofie tzv. badatelů o přirozenosti (fysis) i prvních metafyziků (Hérakleitos, Parmenidés) (3). Rovněž se tato skutečnost potvrzuje ve velkých syntézách klasické řecké filosofie: u Platóna (4) i Aristotela (5). Když na pozadí autonomního vývoje helenistických a pozdně antických filosofických škol, zejména novoplatonismu (Plótínos) (6), došlo k setkání křesťanské zvěsti a řeckořímské filosofie v myšlení církevních otců (Augustinus) (7), tento problém se vynořil s novou naléhavostí. Vrcholem křesťanského systematického filosofického myšlení se stala scholastické filosofie, zejména dílo Tomáše Akvinského (8). Naopak dějinný charakter filosofie se znovu ohlásil ve svébytných syntézách na počátku moderní filosofie (Mikuláš Kusánský, René Descartes, Jan Amos Komenský) (9). Moderní kritika metafyziky pak na jednu stranu předznamenala Kantovo ohlášení, že filosofie díky jeho kritickému přístupu teprve v pravém smyslu vzniká, i Hegelovo konstatování, že se jeho myšlením filosofie jako dějinná skutečnost uzavírá (10). Student se bude orientovat v hlavních směrech a postavách vybraných kapitol dějin filosofie. Bude schopen vysvětlit a kriticky posuzovat hlavní myšlenky filosofů těchto epoch.
Student získá znalosti dějin filosofie rozsahem a hloubkou zhruba odpovídající znalostem absolventa bakalářského studia dvouoborové filosofie na filosofických fakutlách v ČR. Bude schopen zasvěceně vykládat a kriticky hodnotit myšlenky hlavních postav a hlavních směrů dějin filosofie. Bude schopen kriticky reflektovat získané poznatky a interpretovat v jejich světle současné dění.
|
|
Předpoklady
|
Znalosti dějin filosofie na středoškolské úrovni. Schopnost kritického a pojmového myšlení.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Písemný test
Účast na přímé výuce. Domácí příprava na základě distanční opory. Ústní zkouška.
|
|
Doporučená literatura
|
-
F. Coplestone. Dějiny filosofie I.-XI. Olomouc. 2014.
-
F. Ricken. (2002). Antická filosofie. Olomouc.
-
G. Reale, D. Antiseri. (1985). Il pensiero occidentale. Brescia.
-
G. S. Kirk, J. E. Raven, M. Schofield. (2004). Předsókratovští filosofové. Praha.
-
H.J. Störig. (2000). Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří.
-
J. Pieper. (2007). Co znamená filozofovat?. Kostelní Vydří.
-
J. Pieper. (1993). Scholastika. Praha.
-
J. Pieper. (1997). Tomáš Akvinský. Praha.
-
Jan Pavel II. (1999). FIDES ET RATIO: Encyklika Jana Pavla II. adresovaná biskupům katolické církve O VZTAZÍCH MEZI VÍROU A ROZUMEM. Praha.
-
K. Říha. Identita a relevance. Svitavy. 2002.
-
L. Major. (1991). Dějiny poklasické filosofie v 19. a na počátku 20. století. Praha.
-
M. Sobotka. (1992). Německá klasická filosofie. Praha.
|