Univerzita Palackého v Olomouci
Studijní programy a katalog předmětů
pro akademický rok 2024/2025
Univerzita Palackého v Olomouci
English
Hledání

Předmět: Základy teorie divadla 2

« Zpět
Název předmětu Základy teorie divadla 2
Kód předmětu KDU/ZTRD2
Organizační forma výuky Přednáška + Seminář
Úroveň předmětu Bakalářský
Rok studia nespecifikován
Semestr Letní
Počet ECTS kreditů 4
Vyučovací jazyk Čeština
Statut předmětu Povinný
Způsob výuky eLearning
Studijní praxe Nejedná se o pracovní stáž
Doporučené volitelné součásti programu Není
Vyučující
  • Kubina Lukáš, Mgr. Ph.D.
  • Bernátek Martin, Mgr. Ph.D.
  • Pavlišová Jitka, Mgr. Ph.D.
Obsah předmětu
Osnova 1. Strukturalismus, sémiotika, poststrukturalismus a studium divadla V této části se budeme věnovat základům strukturálně funkcionálního uvažování o divadle, zejména v klasickém pojetí tzv. Pražské školy. Představíme základní koncepce a aplikace pojetí divadla jako systému znaků a také jeho rozvedení prostřednictvím teorie komunikace u Iva Osolsobě. Pozornost bude věnována také omezením pojetí divadla jako znakového, resp. komunikačního systému a návazné konceptualizaci toho, co se vzpírá konvenčnímu označování. 2. Estetika performativity V části věnované estetice performativity se budeme zabývat základními definicemi performativity a divadelnosti v umění, rozdíly mezi pojmy představení - inscenace a představení - performance. Podrobněji se zaměříme se na koncept performativity německé teatroložky Eriky Fischer-Lichte a jeho kritiku. Pozornost bude věnována také vztahu performativity a tělesnosti a fyzickým projevům aktérů/účastníků. 3. Mediální koncepce divadla Této části se soustředíme na pojetí divadla jako média a vztahu divadla a médií. Pozornost bude věnována zejména kulturní definici media a kritice lineárního komunikačního modelu, a důležitosti aktivity vnímatele. V souvislosti s otázkami (ne)reprodukovatelnosti divadelní události. Podrobný harmonogram bude upřesněn na úvodní hodině a zakotven v moodle, spolu s podrobnostmi k výuce a se studijními materiály.

Studijní aktivity a metody výuky
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Aktivizující (simulace, hry, dramatizace)
  • Příprava na zkoušku - 12.5 hodin za semestr
  • Příprava na zápočet - 37.5 hodin za semestr
  • Účast na výuce - 50 hodin za semestr
Výstupy z učení
Předmět navazuje na Základy teorie divadla 1 a uvádí studující do třech významných proudů teoretického myšlení o divadle: strukturální teorie divadla a semiotika, performatika, mediální koncepce divadla. Soustředí se na představení klíčových konceptů jednotlivých teorií, jejich způsob rámování teatrologických témat, heuristický a analytický potenciál, stejně jako na jejich slabiny a omezení. Pozornost také věnujeme kulturním souvislostem a historickému zakotvení těchto teoretických proudů.
Studující získají přehled v konceptech divadelního strukturalismu a semiotiky, performatice a mediálních koncepcí divadla. Budou schopni je uplatnit při studiu a zejména analýze divadelních jevů a uvědomit si jejich limity. Studující si také procvičí skupinovou práci a způsoby prezentace probíráné látky skupinám mimo úzký okruh univerzitní (české) teatrologie.
Předpoklady
Absolvování předmětu Základy teorie divadla1, schopnost číst odborný text v angličtině.

Hodnoticí metody a kritéria
Známkou, Ústní zkouška, Analýza výkonů studenta

Výuka je založena na kombinaci výkladu a diskuse nad českými a anglickými texty čtenými pravidelně během semestru. Příprava na diskusi předpokládá aktivní čtení a porozumění zadanému textu a vlastní přípravu témat k diskusi. Předmět má kombinované ukončení: studující získají známku za prezentaci o délce 10 minut, která se uskuteční ve zkouškovém období. Téma prezentace si vylosují na poslední hodině. Téma bude vycházet z probrané literatury, avšak na rozdíl od základů teorie divadla v zimním semestru bude hodnoceno využití literatury k odpovězení na obecnější teoretický problém nebo otázku. Před zkouškou studující získají zápočet za pravidelné odevzdání stručných shrnutí povinné literatury vždy před danou hodinou do odevzdávárny v moodle.
Doporučená literatura
  • AGAMBEN, Giorgio. (2009). What is an apparatus? In Týž. What is an apparatus?: and other essays, p. 1 - 24. Standford: Standford university press.
  • AUMONT, Jacques. (2010). Podíl dispozitivu (Dispozitiv jako sociální a psychologická mašinérie). In Týž. Obraz, sp. 180-187.. Praha: NAMU.
  • AUSTIN, John Langshaw. (2000). Jak udělat něco slovy. Kapitola ?Performativy a konstantivy?, s. 19-28.. Praha: Filosofia.
  • BALME, Christopher. (2018). Úvod do divadelnej vedy. Kapitola ?Divadelná a mediálná veda?, s. 235?247.. Bratislava: Divadelný ústav.
  • BOGATYREV, Petr. (1938). Znaky divadelní. Slovo a slovesnost, ročník 4 (1938), číslo 3, s. 138-149.
  • BOLTER, David Jay - GRUSIN, Richard. (2010). Imediace, hypermediace, remediace. In DVOŘÁK, Tomáš. Kapitoly z dějin a teorie médií, s. 69 - 93. raha: Akademie výtvarných umění v Praze.
  • CARLSON, Marvin. (2018). Performance. A Critical Introduction. New York: Routledge, 2018. Chap. "Austin and speech act theory"..
  • DERRIDA, Jacques. (1993). Divadlo krutosti a hranice reprezentace. In PETŘÍČEK, Miroslav (ed.). Myšlení o divadle. 2. díl, s. 120 - 131. Praha: Herrmann & synové, 1993.
  • DERRIDA, Jacques. (1993). Signatura, událost, kontext. In Týž. Texty k dekonstrukci, s. 277 - 305.. Bratislava Kalligram.
  • DVOŘÁK, Tomáš. (2009). Sběrné surovniny: texty, obrazy a zvuky nedávné vminulost. Praha: Filosofia.
  • EJZENŠTEJN, Sergej. (1998). Montáž atrakcí. In Týž. Umenie mizanscény I, s. 123-129. Bratislava: Divadelný ústav.
  • FISCHER-LICHTE, Erika. (2011). Estetika performativity. Kapitoly ?Tělesnost? a ?Emerze významu?, s. 109?155 a 199?232.. Mníšek pod Brdy: Na konári.
  • FORTIER, Mark. (2004). Theatre/Theory: an Introduction. Chapter 1.3: Post-structuralism and deconstruction, p. 58?81.. London: Routledge.
  • HALL, Stuart. (2010). Kódování/dekódování. In DVOŘÁK, Tomáš. Kapitoly z dějin a teorie médií, s. 105 - 115.. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze.
  • HEIDEGGER, Martin. (2004). Otázka techniky. In Týž. Věda, technika a zamyšlení, s. 7 - 35.. Praha: Oikoymenh.
  • HONZL, Jindřich. (1943). Hierarchie divadelních prostředků. Slovo a slovesnost, ročník 9 (1943), číslo 4, s. 187-193.
  • HONZL, Jindřich. (1940). Pohyb divadelního znaku. Slovo a slovesnost 6: 4, s. 177-188.
  • HOSOKAWA, Shuhei. (2012). The Walkman Effect. In STERNE, Jonathan (ed.). The Sound Studies reader, p. 104 - 116. London and New York: Routledge.
  • JIRÁK, Jan - KÖPPLOVÁ, Barbara. (2003). Média s společnosti: Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Kapitola Média a jejich postavení ve společnosti, s. 15 - 52.. Praha: Portál.
  • KATTENBELT, Chiel. Intermediality in Theatre and Performance: Definitions, Perceptions and Medial Relationships. Culture, Language and Representation. Cultural Studies Journal of Universitat Jaume I Vol 7, 2008, p. 19?29..
  • KITTLER, Friedrich. (2017). Gramofon, film, typewriter. Praha: Karolinum.
  • KOUBOVÁ, Alice. (2020). Filosofické aspekty Estetiky performativity. Theatralia 2020: 2.
  • KOUBOVÁ, Alice. (2019). Myslet z druhého místa: k otázce performativní filozofie. Kapitola ?Performanční umění a estetika performativity?, s. 93-116.. Praha: AMU.
  • KRTILOVÁ, KateřIna - SVATOŇOVÁ, Kateřina (eds.). (2016). Medienwissenschaft: východiska a aktuální pozice německé filosofie a teorie médií. Praha: Academia.
  • LYOTARD, Jean-Francois. (2002). Zub, dlaň. In Týž. Návrat a jiné eseje. Praha: Herrmann a synové, s. 129-140..
  • MAGIDOVÁ, Markéta. (2018). Novost (médií) v umění. In DVOŘÁK, Tomáš a kol. Epistemologie (nových) médií, s. 15 - 72.. Praha: NAMU.
  • MANOVICH, Lev. (2018). Jazyk nových médií. Praha: Karolinum.
  • MCLUHAN, Marshall. (2011). Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Mladá fronta.
  • MCLUHAN, Marshall. (2008). Marshall McLuhan versus Playboy. In Týž. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla. Brno: Jota.
  • MERENUS, Aleš. (2010). Divadlo a performance aneb Od divadelní sémiotiky k performančním studiím. In SLÁDEK, Ondřej (ed.). Performance/performativita, 149?170.. Praha: Ústav české literatury AV ČR.
  • MUKAŘOVSKÝ, Jan. (2007). K dnešnímu stavu teorie divadla. In Týž. Studie I, s. 391 - 406.. Brno: Host.
  • MUKAŘOVSKÝ, Jan. (2007). Pokus o strukturní rozbor hereckého zjevu (Chaplin ve Světlech velkoměsta). In Týž. Studie I, s. 46š - 472.. Brno: Host.
  • OSOLSOBĚ, Ivo. (2007). Cours de théâtri(sti)que générale čili Kurs obecné teatri(sti)ky, s. 202?218 In Týž. Principia parodica : totiž Posbírané papíry převážně o divadle, s.. Praha : Akademie múzických umění.
  • OSOLSOBĚ, Ivo. (1970). Dramatické dílo jako komunikace komunikací o komunikaci: variace na téma Zichovy definice dramatického díla. In Otázky divadla a filmu. I. Závodský, Artur (editor), s. 11 - 46.. Brno: Universita J.E. Purkyně.
  • PAVIS, Patrice. (2010). Současný stav výzkumu v oblasti analýzy představení ? divadelní věda či performance studies? Divadelní revue 21(1), 2010, s. 7?27..
  • SCHNEIDER, Rebecca. (2001). Performance Remains. Performance Research, Vol 6: 2 (2001), p. 100 - 108.
  • SLÁDEK, Ondřej. (2018). Slovník literárněvědného strukturalismu A-Ž. Brno: Host.
  • SVATOŇOVÁ, Kateřina - KRTILOVÁ, Kateřina (eds.). (2017). Mizení: Fenomény, mediální praktiky a techniky na prahu zjevného. Praha: Karolinum.
  • THOMSON, John B. (2004). Média a modernita: Sociální teorie médií. Kapitola Komunikace a společenský kontext, s. 15 - 41. Praha: Karolinum.
  • VELTRUSKÝ, Jiří a VELTRUSKY, Jarmila F. (2012). An approach to the semiotics of theatre: with an afterword by Tomáš Hoskovec, and with a complete scholarly bibliography of the author.. Brno: Department of Theatre Studies, Faculty of Arts, Masaryk University.
  • VELTRUSKÝ, Jiří. (2019). Příspěvky k teorii divadla. Praha: Institut umění - Divadelní ústav.
  • VELTRUSKÝ, Jiří. Strukturalismus a divadelní věda. Theatralia, ročník 19 (2016), číslo 1, s. 231?237.


Studijní plány, ve kterých se předmět nachází
Fakulta Studijní plán (Verze) Kategorie studijního oboru/specializace Doporučený ročník Doporučený semestr
Fakulta: Filozofická fakulta Studijní plán (Verze): Divadelní studia maior (2019) Kategorie: Teorie a dějiny umění 2 Doporučený ročník:2, Doporučený semestr: Letní
Fakulta: Filozofická fakulta Studijní plán (Verze): Divadelní studia minor (2019) Kategorie: Teorie a dějiny umění 2 Doporučený ročník:2, Doporučený semestr: Letní
Univerzita Palackého v Olomouci, data aktuální k: 01.05.2025 23:59. Data byla vytvořena pro akademický rok 2024/2025