|
Vyučující
|
-
Pavlišová Jitka, Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Představení tématu, přehled základní literatury k dějinám světového divadla ve vymezeném období 2. Definice základní postupů a přínosů tzv. První divadelní reformy Adolphe Appia jako vizionář moderního divadla 20. století 3. Seznámení s osobností švýcarského scénografa. Charakteristika jeho reformních snah v oblasti scénografie. 4. Edward Gordon Craig a jeho vize divadla jako "čistého umění" Shrnutí významu jevištního díla a teoretického myšlení anglického scénografa a režiséra pro divadlo 20. století. Definice pojmů jako "screens" a "herec-nadloutka". Max Reinhardt a jeho reforma divadelní architektury a prostoru Charakteristika umělecké dráhy význačného divadelního světoběžníka rakouského původu. Konkretizace Reinhardtových snah o reformu divadelní architektury a prostoru. Dokumentace jeho inscenací v nedivadelních prostorách, zj. v plenéru. 6. Jacques Copeau a francouzská divadelní reforma Určení zdrojů a specifických znaků francouzské divadelní reformy. Charakteristika divadelního programu a inscenační tvorby jejího nejdůležitějšího představitele. 7. Tzv. "Kartel čtyř" aneb Copeauovi žáci a pokračovatelé Vysvětlení pojmu a význam kartelu pro tehdejší francouzské divadlo. Charakteristika inscenační tvorby Louise Jouveta, Charlese Dullina, Gastona Batyho a Georgese Pitoëffa. 8. Ruská (sovětská) avantgarda a počátky divadelní tvorby Vsevoloda E. Mejercholda Charakteristika zdrojů ruské divadelní avantgardy. Seznámení s vývojem Mejercholdovy divadelní tvorby a jeho myšlení o divadle od působení v MCHTu u Stanislavského až po rok 1917. 9. Jevištní konstruktivismus a biomechanika v jevištní tvorbě V. E. Mejercholda Definice pojmů. Doložení postupů konstruktivismu a biomechaniky na příkladu Mejercholdových vrcholných inscenací z 20. let. 10. Alexandr Tairov a jeho teorie herecké tvorby Seznámení s vývojem Tairovovy inscenační tvorby a myšlení o divadle. Interpretace základních myšlenek spisu "Režisérovy zápisky". 11. Jevgenij B. Vachtangov a jeho program "zdivadelnění" divadla Shrnutí přínosů divadelní tvorby J. B. Vachtangova. Podrobný popis jeho vrcholné inscenace "Princezna Turandot" a dokumentace postupů, jimiž chtěl Vachtangov podtrhnout divadelnost inscenace. 12. Explikace dalších témat spadajících do tzv. První divadelní reformy. Naznačení významu jednotlivých inscenačních reforem pro vývoj českého divadla ve 20. století
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Projekce (statická, dynamická)
|
|
Výstupy z učení
|
Pozn. Předmět bude v rozvrhu pro předzápis otevřen 24. 7. Téma: První divadelní reforma Přednáší: Jitka Pavlišová Cílem přednášky je představit současný historiografický přístup k vývojovým tendencím a stylovým proměnám světového divadla v první polovině 20. století (umělecká moderna a avantgarda). Důraz bude na sledování kontinuity stylových proměn, které ovlivnily rovněž divadelní kulturu v období tzv. neo-avantgardy (=druhá divadelní reforma) a její diverzifikaci.
Student po absolvování tohoto předmětu: - umí popsat hlavní milníky ve vývoji divadla po roce 1945, - zná důležité osobnosti a jejich dílo, - umí vysvětlit, v čem se divadlo této doby proměnilo a umí pojmenovat jeho specifika.
|
|
Předpoklady
|
Do předmětu se zapisují studenti, kteří již absolvovali nebo absolvují přehledovou přednášku z Dějin světového divadla 1, 2. Výhodou je, pokud student/ka absolvoval přednášku dr. Spurné o 1. divadelní reformě.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Ústní zkouška
Požadavky na studenta: Prostudování základní a (alespoň) části doporučené literatury, ústní zkouška - orientace v odpřednášené látce a problematice uvedené v základní literatuře, prokázaní znalostí v průběžném testování během semestru (formou testu, krátkého eseje atp.) Literatura: povinná: Spurná, H. Dějiny světového divadla 3. První divadelní reforma (vybrané kapitoly), Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999.
|
|
Doporučená literatura
|
-
(1993). Druhá divadelní reforma? . Praha.
-
Aronson, Arnold: . (2011). Americké avantgardní divadlo. . Praha.
-
BRECHT, Bertolt. (1963). Divadelní hry, sv. 1. Praha: Odeon.
-
DIDI-HUBERMAN, Georges. (2011). Obrazy ? navzdory všemu. In PETŘÍČEK, Miroslav, ed. Obraz jako montáž.. Svět a divadlo.
-
ESSLIN, Martin et al. (1966). Smysl nebo nesmysl?: groteskno v moderním dramatu.. Praha: Orbis.
-
ESSLIN, Martin. (1966). Podstata, tradice a smysl absurdního divadla. Praha: SPN.
-
Fiebach, J. (1983). Od Craiga po Brechta. Bratislava.
-
FISCHER-LICHTE, Erika. (2003). Dejiny drámy: epochy identity v divadle od antiky po súčasnosť. Bratislava: Divadelný ústav.
-
HAVLÍČKOVÁ KYSOVÁ, Šárka - SPURNÁ, Helena. (2017). Realismus hudebního divadla Waltera Felsensteina - pravda, nebo mýtus?. Theatralia. Revue současného myšlení o divadelní kultuře, roč. 20, 2017, č. 1, s. 88-121.
-
Hlavica, Marek. (2008). Performanční studia. Brno.
-
Hyvnar, J. (1996). Francouzská divadelní reforma. Praha.
-
JIŘIČKA, Lukáš. (2010). Identita v době otřesu: skici o současném polském divadle.. Praha: Akademie múzických umění v Praze.
-
KOVÁŘOVÁ, Klára. (2008). Posedlost divadlem/Evžen Sokolovský. Brno: JAMU.
-
Lehmann, Hans-Thies: . (2007). Postdramatické divadlo. . Bratislava .
-
Pörtner, P. (1965). Experimentální divadlo. Praha.
-
SCHNELLE, Barbora. (1998). Německé dokumentární drama a česká šedesátá léta. Divadelní revue, 1998, 9(1), s. 31-45.
-
SPURNÁ, Helena. (2004). Nástin vývoje inscenační praxe v operním divadle, in: SPURNÁ, Helena (ed.): Hudební divadlo jako výzva. Interdisciplinární texty.. Praha: Národní divadlo.
-
ŠTĚDROŇ, Petr. (2003). Německé vědomí a Židé. Svět a divadlo, 2003, 14(3), s. 64-73.
-
TRTÍLEK, Pavel. (2011). Specifika francouzského absurdního divadla.. Brno: Janáčkova akademie múzických umění.
-
TVRDÍK, Milan. (1987). Dramatická tvorba Petera Weisse. Praha: [s.n.].
|