|
Vyučující
|
-
Vepřek Miroslav, doc. Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Jednotlivé tematicky ucelené přednášky prezentují problematiku a metodologii diachronní jazykovědy jak v obecnější rovině, tak na materiálu konkrétních jazykových změn a procesů, které jsou vykládány ve vzájemných souvislostech. Témata přednášek: 1. Možnosti a meze jazykové rekonstrukce. 2. Nostratická teorie, monogenetická/polygenetická teorie o původu jazyka. 3. Vztah písma a foneticko-fonologického systému jazyka. 4. Příčiny a důsledky hláskových změn. 5. Prozodické prostředky v praslovanštině a jejich reflexe v češtině. 6. Chronologie praslovanských hláskových změn. 7. Vznik a vývoj vokálu "jať" od pozdní indoevropštiny po češtinu doby střední. 8. Zákonitosti morfologického vývoje. 9. Vývoj o-kmenové a u-kmenové deklinace substantiv 10.Vznik a vývoj adjektivní flexe. 11. Jednoduché časy minulé, příčiny a okolnosti jejich zániku v češtině 12. Lingvistická paleontologie 13. Metody datace textů a rukopisů. Semináře jsou věnovány práci s texty staroslověnskými a staročeskými. Jejich výběr je motivován snahou o představení jednotlivých slovanských a staročeských grafických systémů, žánrově a časově různorodých textů. Pozornost je zaměřena na texty s různočteními a na specifické typy edic starých textů, včetně různých typů rekonstruovaných textů.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur)
- Domácí příprava na výuku
- 12 hodin za semestr
- Účast na výuce
- 24 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
1. Prezentace metod diachronní lingvistiky (se zvláštním zřetelem k bohemistice a slavistice). 2. Popis současného stavu jazyka jako výsledku historických a prehistorických změn v jednotlivých jazykových plánech. 3. Vymezení vztahu diachronní lingvistiky k příbuzným disciplínám - k paleografii, textologii, literární vědě a paleontologii. 4. Historický přehled lingvistických směrů a jejich přínosu pro diachronní zkoumání jazyka (především ve slavistickém a bohemistickém kontextu). 5. Komplexní analýza diachronního textu - jazyková (včetně práce s etymologickými a dokladovými slovníky), pravopisná, textologická.
Studenti získají schopnost samostatně uvažovat o jazykovém vývoji a posuzovat jazykové změny z různých lingvistických pohledů.
|
|
Předpoklady
|
Studenti mají zkušenost z lingvistickými (zejména bohemistickými a slavistickými) diachronními disciplínami ze svého předchozího studia.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta
Zápočet bude udělen za vypracování pěti dílčích písemných příprav.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Erhart, A. (1982). Indoevropské jazyky. Srovnávací fonologie a morfologie. Praha.
-
Horálek, K.:. Úvod do studia slovanských jazyků. 2.vyd., Praha 1962.
-
Komárek, M., & Bláha, O. (2012). Dějiny českého jazyka. Brno: Host.
-
Komárek, M. (2006). Studie z diachronní lingvistiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
-
Lamprecht, A. Praslovanština. Brno 1987..
-
Pokorný, J. (2009). Lingvistická antropologie: jazyk, mysl a kultura. Praha: Grada Publishing.
-
Večerka, R. (2006). K pramenům slov. Uvedení do etymologie. Praha.
-
Večerka, R.:. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc-Praha 2006.
-
Vepřek, M. (2011). Iskoni bě slovo. Texty ke studiu diachronní slavistiky a bohemistiky. Olomouc.
|