Vyučující
|
-
Komárek Karel, doc. PhDr. Ph.D.
|
Obsah předmětu
|
Témata: 1. Slovní zásoba a metody lexikografie. 2. Proměny slovosledu psaných textů. 3. Vlastní jména a jejich parasystémový charakter. 4. Obecná čeština, interdialekty a dialekty. 5. Principy pravopisu a vývoj jeho kodifikace. 6. Čeština v uměleckých textech.
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení
|
Výstupy z učení
|
Cílem je představit vybrané variety, subsystémy a parasystémy novodobé češtiny, které se v rámci daného studijního plánu probírají jenom příležitostně nebo vůbec, vysvětlit metody a současný stav jejich zkoumání a aplikovat poznatky o nich v komplexním rozboru textů a komunikátů. Novodobou češtinou se rozumí jazyk v období od národního obrození do naší současnosti, přičemž se dává přednost jeho současným podobám. Jde o disciplinu synchronní s příležitostným využitím diachronie. Každé téma se probírá minimálně ve dvou přednáškách a seminářích.
Student získá rozšiřující vědomosti ve vybraných lingvistických disciplinách české filologie (lexikografie, dialektologie, onomastika, ortografie) a dovednosti poučené interpretace autentických komunikátů.
|
Předpoklady
|
Předpokladem je znalost češtiny na úrovni bakalářského studijního programu "česká filologie", resp. "český jazyk".
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Ústní zkouška
K zápočtu písemné úkoly podle zadání. Ke zkoušce výklad probíraných témat. Okruhy: 1. Výkladové slovníky češtiny. Struktura hesla. Slovníková definice - výklad významu (denotativní, logický, popisný, pomocí slovotvorné motivace, pomocí synonym). Zdroje dokladů. 2. Významové a formální rozdíly mezi obecnými a vlastními jmény. Apelativizace, proprializace, transonymizace. Antroponyma, toponyma, chrématonyma. Funkce vlastních jmen. 3. Nářeční skupiny českého jazyka (česká nářečí v užším smyslu, středomoravská, východomoravská, slezská, česko-polský smíšený pruh). Hláskové a tvarové znaky jednotlivých skupin. Lexikální rozdíly mezi nářečími. Český jazykový atlas. 4. Rozdíl pravopis x jazyk. Funkce pravopisu (zaznamenávací a vybavovací). Principy českého pravopisu (fonologický, fonetický, etymologický). Repertoár liter a znaků a systém jeho uspořádání. Přelomy v kodifikaci českého pravopisu (1957, 1993). 5. Čeština v uměleckých textech od konce 19. století: spisovnost a nespisovnost, stylizace mluvenosti, knižní slovosledné figury, slovosled vázaného verše, neologizace a slovní hříčky, autorská přirovnání, synkretismus stylů. Pořizování zvukových záznamů výuky KANC ani konzultací a zkoušení není povoleno.
|
Doporučená literatura
|
-
ČERMÁK, František - BLATNÁ, Renata. (1995). Manuál lexikografie. Jinočany.
-
Daneš, F. (2009). Kultura a struktura českého jazyka. Praha.
-
Karlík, P. - Nekula, M. - Pleskalová, J. (eds.). Nový encyklopedický slovník češtiny online. Dostupné z https://www.czechency.org/.
-
Uličný, O., a kolektiv. (2015). Preliminaria k moderní mluvnici češtiny. Olomouc.
|