V části lexikologické se kurz věnuje lexémům, jejich vymezení, obecnějším aspektům (lexikálního) významu, jeho analýzy (vztah jeho denotativních a konotativních složek), paradigmatickým a syntagmatickým vztahům lexémů a popisu slovotvorného systému, základních prostředků a procesů tvoření slov v současné češtině. V části lexikografické stručně představuje vývoj a současný stav české lexikografie. Studenti se seznámí se základními slovníky, které slovní zásobu zpracovávají z různých hledisek.
Získání uceleného přehledu o vývoji moderní lingvistické teorie překladu konstituované jako interdisciplinární vědní obor z lingvistických a literárněvědných zdrojů, schopnost praktického rozboru překladových chyb, poznání typologie překladových chyb
|
-
& Hrala, M. (1990). Translatologica pragensia III. Praha: Univerzita Karlova.
-
& Hrala, M. (1989). Translatologica pragensia I. Praha: Univerzita Karlova.
-
& Hrala, M. (1992). Translatologica pragensia IV. Praha: Univerzita Karlova.
-
& Hrala, M. (1991). Translatologica pragensia V. Praha: Univerzita Karlova.
-
Belisová, Š., & Hrala, M. (2002). Kapitoly z dějin českého překladu. Praha: Nakladatelství Karolinum.
-
Čužakin, A. - Palažčenko, P. (1997). Mir perevoda ili večnyj poisk vzaimoponimanija. Moskva.
-
Fedorov, A. V. (1968). Osnovy obščej teorii perevoda: (lingvističeskij očerk). Moskva: Vysšaja škola.
-
Fišer, Z. (2009). Překlad jako kreativní proces: teorie a praxe funkcionalistického překládání. Brno: Host.
-
Gentzler, E. (1993). Contemporary translation theories. London: Routledge.
-
Jakobson, R. (1978). O lingvističeskich aspektech perevoda. In: Voprosy teorii perevoda v zarubežnoj lingvistike. Moskva.
-
Kol. autorů:. Tajemná translatologie. Praha 2009.
-
Komissarov, V. N. Sovremennoje perevodovedenije: učebnoje posobije. Moskva: ETS.
-
Komissarov, V.N. (2002). Problemy perevoda (lingvističeskije aspekty). Moskva.
-
Latyšev, L.K.:. Technologija perevoda. Moskva 2001.
-
Levý, J., & Honzík, J. (1996). České teorie překladu. 2. Praha: Ivo Železný.
-
Levý, J., & Jettmarová, Z. (2012). Umění překladu. Praha: Apostrof.
-
Levý, J., Honzík, J., & Pechar, J. (1996). České teorie překladu. [Díl] 1, Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře. Praha: Ivo Železný.
-
Lotman, J. M., & Hamada, M. (1990). Štruktúra umeleckého textu. Bratislava: Tatran.
-
Min´jar-Beloručev, R.K. (1996). Teorija i metody perevoda. Moskva.
-
Mounin, G., & Hanáková, M. (1999). Teoretické problémy překladu. Praha: Univerzita Karlova.
-
Nida Eugene. (1964). Toward a Science of Translation. Leiden, E. J. Brill.
-
Paršin, A.:. Teoria i praktika perevoda. (internetové vydání monografie).
-
Popovič, A. (1975). Teória umeleckého prekladu: aspekty textu a literárnej metakomunikácie. Bratislava: Tatran.
-
Povejšil, J., Straková, V., Kufnerová, Z., Skoumalová, Z., & Poláčková, M. (1994). Překládání a čeština. Jinočany: H&H.
-
Švejcer, A.D.:. (1988). Teorija perevoda: status, problemy, aspekty.. Moskva.
-
Vilikovský, J., & Charous, E. (2002). Překlad jako tvorba. Praha: Ivo Železný.
-
Vlachov, S. - Florin, S.:. Nepevodimoje v perevode. Moskva 1986.
|