|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
1. Vývoj pravopisné normy, pravopisné příručky. 2. Pravopis lexikální, psaní i/y po souhláskách obojetných, psaní i/y po písmenu c. Psaní ú, ů, u. Psaní skupin bje, vje, bě, vě, mě, mně. 3. Psaní předložek s (se), z (ze). Psaní předpon s-, se-, z-, ze-, vz-, vze-. Střídání délky při tvoření slov. Přídavná jména konatelská a účelová. Psaní n/nn. 4. Zkratky a značky. Pravopis souhláskových skupin, psaní spřežek a spřahování. 5. Pravopis a výslovnost přejatých slov se s/z. Psaní slov přejatých. 6. Psaní velkých písmen. 7. Psaní čárky ve větě jednoduché. Psaní čárky v souvětí a v infinitivních konstrukcích. 8. Skloňování podst. jm. rodu mužského, skloňování zeměpisných a vlastních jmen. 9. Skloňování podst. jm. rodu ženského, skloňování osobních a zeměpisných jmen. 10. Skloňování podst. jm. rodu středního, včetně zeměpisných. 11. Přídavná jména, přídavná jména přivlastňovací, konkurence jmenných a složených tvarů. 12. Zájmena. Číslovky. Slovesa. 13. Zápočet.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
- Domácí příprava na výuku
- 6 hodin za semestr
- Účast na výuce
- 24 hodin za semestr
- Příprava na zápočet
- 20 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Ve cvičení jde o upevnění pravopisných poznatků ze základní a střední školy a jejich další rozšíření. Konkrétně je probírán lexikální, morfologický a syntaktický pravopis, cílem je zvládnutí pravopisné normy, i jevů, které z normy vybočují. Zvláštní pozornost je věnována problematice psaní velkých písmen, přejatým slovům, interpunkci. Dále je student seznámen s morfologickým systémem češtiny, tj. soustavou slovních druhů a jejich tvarů a mluvnických kategorií, s normou a jejím kolísáním. Při procvičování pravopisu a praktické morfologie se vychází nejen z učebnic, ale i z Jazykových sloupků uveřejněných v denním tisku.
Student ovládá lexikální, morfologický a syntaktický pravopis, morfologický systém češtiny, je schopen korekce vlastního psaného textu.
|
|
Předpoklady
|
Znalost českého jazyka minimálně na úrovni C1 globální stupnice Evropského referenčního rámce, resp. na úrovni maturitní zkoušky z českého jazyka.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Písemný test
- účast na seminářích s max. počtem absencí 2x za semestr - plnění zadaných úkolů (vyhledávání řešení sporných otázek, vypracování krátkých referátů na zadané téma atd.) - aktivní zapojení do diskuse - závěrečný písemný test
|
|
Doporučená literatura
|
-
On-line katalogy knihoven.
-
(1996). Příruční mluvnice češtiny. Praha.
-
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1994.
-
Bednaříková, B. (2008). Praktická cvičení z tvarosloví. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
-
Čechová, M. (1996). Čeština - řeč a jazyk.. Praha: ISV.
-
Čmejrková, S. (1996). Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha: Academia.
-
Daneš, F. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Academia, Praha 1997..
-
Hlavsová, J. (2001). Čeština bez chyb: 333 slov, v nichž se často chybuje. Vimperk.
-
Krobotová , M. Česká morfologie: cvičení. Olomouc 2005..
-
SGALL, P.; PANEVOVÁ, J. Jak psát a jak nepsat česky. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0871-5..
-
Svozilová, N. (2000). Jak dnes píšeme, mluvíme a jak hřešíme proti dobré češtině: (Jazykové sloupky z Literárních novin 1992-99). Jinočany: H&H.
-
Ústav pro jazyk české. Pravidla českého pravopisu.
|