Vyložit problematiku interpretace uměleckého díla v širokém spektru metodologických postupů na příkladu dialogu barokní tvorby 17. - 18. století s výtvarnými tendencemi 20. - 21. století. Pozornost bude zaměřena na vybrané umělecké akvizice jezuitského řádu, jenž se výrazně podílel na utváření jednotného sakrálního architektonického prostoru a rétoriky barokního umění. Obdobně bude na bázi komunikačního potenciálu mezi umělcem, objektem a jeho divákem definována ideová základna uměleckých přístupů public art a new genre, se zvláštním zaměřením na sochařství ve veřejném prostoru. V této relaci budou na vybraných ukázkách zkoumány otázky komunikační obraznosti vizuálních principů a způsoby pojetí prostoru v rámci preferovaných témat. Účelem je sledovat inovativní teoretické a metodologické postupy, které v souladu s tzv. strukturalistickým řezem umožní vytknout spojující ideové předpoklady a vizuálně-výtvarné kompetence zkoumaných témat. Tímto způsobem lze projevy vizuality vykládat nejen v jejich časové posloupnosti, ale také definovat komunikační platformu, skrze kterou mohou, navzdory své historické, funkční a estetické podmíněnosti, zastávat ve společenském kódu obdobné role. Cílem je cvičit studenty v odborném dialogu, v pohledu na dílo z mnoha názorových stran, pozitivně nabourat zažitou představu o normativní vhodnosti metod pro určitá období a pro jiná nikoli a podnítit posluchače k sebereflexi i ochotě uplatnit v badatelské činnosti nové postupy.
|