Vyučující
|
|
Obsah předmětu
|
1. část: FONETIKA A FONOLOGIE Fonetický inventář japonštiny Fonémy, fonologická pravidla v japonštině Slabika vs. móra Přízvuk 2. část: MORFOLOGIE Slovní druhy Slovotvorba 3. část: SYNTAX Věta a větné členy Pasívum, kauzativum, podmětná vs. předmětná slovesa Typy vedlejších vět 4. část: PRAGMATIKA A SOCIOLINGVISTIKA Systém zdvořilosti keigo Dialekty a sociolekty
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming)
|
Výstupy z učení
|
Kurz podávající souvislejší a hlubší pohled najaponský jazyk (na pozadí češtiny a angličtiny). Přednášky jsou doplněny o prezentace studentů na zadaná témata.
Studenti doplnili své praktické znalosti japonštiny o teoretický rámec na úrovni fonologické, morfologické, syntaktické i pragmatické. Pochopili nejrůznější vztahy a souvislosti ve stavbě moderní japonštiny. Prokázali schopnost aplikovat tyto znalosti při zkoumání konkrétního jazykového jevu.
|
Předpoklady
|
Kurz je určen studentům jednooborového bakalářského studia Japonské filologie.
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Písemná zkouška, Seminární práce
Zápočet: domácí příprava, práce v hodinách, prezentace na dané téma (odevzdaná ve formě seminární práce) Písemná zkouška (min. úspěšnost 70%)
|
Doporučená literatura
|
-
Barešová, I. (2008). Politeness Strategies in Cross-cultural Perspective:Study of American and Japanese Employment Rejection Letters. Olomouc: Palacky University.
-
Koike, S. (1997). Gendai nihongo bumpo nyumon (Úvod do gramatiky moderní japonštiny). Tokyo.
-
Novák, M. (1980). Gramatika japonštiny I. Praha.
-
Tsujimura, N. (1996). An Introduction to Japanese Linguistics. New York.
-
Watanabe, M., & Švarcová, Z. (2000). O podstatě japonského jazyka. Praha: Karolinum.
|