Obsah předmětu je zaměřen na vliv filozofických směrů na vývoj výchovné teorie a praxe v období rozvoje staré východní filozofie (Čína, Indie) a protiklad antického a křesťanského duchovního postoje v životě člověka. Vliv scholastiky na středověkou vzdělanost. Význam renesance a humanismu ve výchově a vzdělávání člověka. Vliv náboženské reformace na vývoj pedagogických názorů. Filozofie jezuitské výchovy. Filozofické a pedagogické názory období osvícenství. Odraz hlavních filozofických směrů 19. - 20. století v pedagogice. Sociálně ekonomická a státovědná orientace filozofického myšlení v souvislosti s národně uvědomovacími, osvětovými a sociálními tendencemi, postupným rozvojem průmyslu, rozmachem přírodních a technických věd. V centru pozornosti je rovněž pojetí člověka a jeho výchovy v pedagogických směrech 19. a 20. století. Vymezení osobnosti a individuality ve výchově. Teorie hodnot v dějinách filozofie (od antiky po současnost) a její odraz v pedagogické teorii a praxi. Sledována je historicko-srovnávací analýza pedagogických kategorií v souvislosti s názory jednotlivých filozofických směrů (pragmatismus, pozitivismus, existencialismus, dynamická pedagogika, náboženská pedagogika, atd.). Vliv filozofických názorů na postavení učitele a žáka, jejich úkoly ve společnosti. Význam hodnotové orientace učitele pro jeho praxi. Vyústěním se stává radikální kritika soudobé školy jako celosvětový problém. Filozofické principy humanizace školy. Filozofická východiska pedagogických inovací. Postavení pedagogiky v demokratické společnosti. Humanistická filozofická východiska v současné pedagogice. Lidská začleněnost do pluralitního světa přírody a kultury.
|