Tato hudebně teoretická disciplína má uspořádat dosavadní hudebně naukové vědomosti studentů, zavést odborné názvosloví a efektivně prohlubovat poznatky o systematice tónového materiálu. Pojmy, definice a specifické charakteristiky určitých hudebních struktur jsou pak pomocí myšlenkových operací zpracovávány k hlubšímu pochopení hudebních zákonitostí, analýze, syntéze a tvorbě. Cíle: Po absolvování předmětu by studenti měli být schopni: - definovat a vysvětlit základní pojmy hudební nauky včetně cizojazyčné nomenklatury, - konstruovat modely podle předem určených pravidel, - poznávat a analyzovat hudební struktury, vyvozovat pravidla pro jejich tvorbu, - používat operační mechanismy tvorby hudebních struktur při řešení úloh v písemné i ústní formě. Témata: Tón a tónová soustava, vlastnosti tónu, notopis, přednesová a jiná označení, rytmus a metrum, stupnice diatonické, stupnice zvláštní, intervaly, akordy a jejich obraty. Základní studijní literatura: ZENKL, L. ABC hudební nauky. Praha: Editio Supraphon, 1991. GRIGOVÁ, V. Všeobecná hudební nauka. Olomouc: ALDA, 1998. KOFROŇ, J. Učebnice harmonie. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. KLAPIL, P. Napříč tonální harmonií. Olomouc: VUP, 2007. KOSTKA, S., PAYNE, D. Tonal Harmony. McGraw Hill Humanites, 2008. PETERS, J. Music Theory. Kindle Edition, 2014. Doplňující studijní literatura: HRADECKÝ, E. Úvod do studia tonální harmonie. Praha: SNKLHU, 1960. JANEČEK, K. Harmonie rozborem. Praha: SHV, 1963. HŮLA, Z. Nauka o harmonii. Praha: SHV, 1956. doporučený notový materiál
V rozsahu náplně daného předmětu.
|
-
Hůla, Zd. (1956). Nauka o harmonii. Praha.
-
Hůla, Zd. (1965). Nauka o kontrapunktu I., II.. Praha: SHV.
-
Klapil, P. Kompendium teorie kontrapunktu.
-
Klapil, P. Napříč tonální harmonií.
-
Kofroň, J. (2002). Učebnice harmonie. Praha.
-
Tichý, V. (1996). Harmonicky myslet a slyšet. Praha: HF AMU.
|