Předmět: Pragmatika

» Seznam fakult » FIF » KZU
Název předmětu Pragmatika
Kód předmětu KZU/PRGM
Organizační forma výuky Seminář
Úroveň předmětu nespecifikována
Rok studia nespecifikován
Semestr Zimní a letní
Počet ECTS kreditů 3
Vyučovací jazyk Čeština
Statut předmětu nespecifikováno
Způsob výuky Kontaktní
Studijní praxe Nejedná se o pracovní stáž
Doporučené volitelné součásti programu Není
Vyučující
  • Foretová Petra, Mgr. Ph.D.
Obsah předmětu
1. Základní vymezení problematiky, opakování dosavadních poznatků týkajících se komunikace: základní složky komunikačního procesu a komunikačního aktu (verbálního a neverbálního); komunikativní vs. řečové jednání; vztahy mezi textem, komunikační situací, účastníky komunikace; předpoklady řečového jednání. 2. Význam pojmu ?pragmatika?; pozice pragmatiky jako vědy/disciplíny/přístupu; vztah pragmatiky k jednotlivým vědeckým disciplínám; pragmatika lidské komunikace; pragmatika vs. pragmalingvistika; ?pragmatické? v komunikačním procesu. 3. Komunikativní jednání; komunikativní kompetence; řečově-komunikativní předpoklady ke komunikaci; úspěšná komunikace versus neúspěšná komunikace; narušená komunikace. 4. Reference jazykového jednání (reference anaforická, reference jakožto jednání, pragmatický koncept reference); deiktické a performativní výrazy; deiktický systém v jazyce. 5. Kontext z pohledu pragmatiky; role kontextu v interpretaci, druhy kontextů; pragmatické konstituenty jazykového kontextu. 6. Předpoklady úspěšné komunikace; teorie presupozice (logicko-sémantické vs. pragmatické pojetí presupozice); sociokomunikativní relevance vs. propozice výpovědi. 7. Text jako základní jednotka řečového chování z hlediska pragmatiky: otázky koheze a koherence textu; informační struktura textu; předmět řeči; izotopické řetězce v textu. 8. Teorie řečových aktů; ilokuční a perlokuční potenciál komunikačních aktů; ilokuční (sociokomunikační) funkce textu (přání, příkazy aj.); performativní paradoxy. 9. Problém relevance jazykového jednání: konverzační maximy a implikatury (kooperační princip, princip relevance, zdvořilostní princip); generalizované vs. partikulární implikatury; konvenční vs. konverzační implikatury. 10. Nekooperativní komunikace; způsoby porušování maximy kooperace, maximy relevance; asertivní chování; ironie; konfliktní komunikace. 11. Manipulativní strategie; jazyk reklamy; média jakožto způsob manipulace s recipientem; komunikační strategie v reklamních komunikátech. 12. Komunikační strategie v publicistice; kritická analýza diskurzu; formy a metody konverzační analýzy; specifika mediálního diskurzu.

Studijní aktivity a metody výuky
Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
Výstupy z učení
Cílem kurzu je seznámit posluchače s problematikou pragmatiky a poskytnout jim všeobecný přehled o jejích základních tématech, konceptech a přístupech. Kurs bude veden především v rovině praktické, opřené však o přehledný obecný výklad o pragmatice. Zaměří se především na analýzu vybraných mediálních textů, které budou analyzovány v rámci semináře.
Student získá kompetence dané osnovou kurzu
Předpoklady
Znalost základních pojmů z oblasti lingvistiky a sémiotiky.

Hodnoticí metody a kritéria
Seminární práce

Podmínky udělení zápočtu: ? spoluúčast na semestrálním projektu ? maximálně dvě absence ? plnění jednotlivých úkolů během semestru. Kolokvium: obhajoba semestrálního projektu.
Doporučená literatura
  • Encyklopedický slovník češtiny. Praha, NLN 2004.
  • Austin, J. L. Jak udělat něco se slovy, Filosofia, Praha 2000.
  • Hirschová, M. Pragmatika v češtině. Olomouc 2006.
  • Machová, S.-Švehlová, M. Sémantika a pragmatická lingvistika. Praha, PdF UK 2001.
  • Mey, J. L. Pragmatics. Oxford and Cambridge, Blackwell 1993.
  • Searle, J. R. Speech acts. An essay in the philosophy of language. Cambridge, CUP 1969.
  • Watzlawick, P., Bavelasová, J.B., Jackson, D.D. Pragmatika lidské komunikace. Hradec Králové: Konfrontace, 1999..


Studijní plány, ve kterých se předmět nachází
Fakulta Studijní plán (Verze) Kategorie studijního oboru/specializace Doporučený ročník Doporučený semestr