|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
1. Shrnutí znalostí z předchozího semestru (sjednocení se znalostmi studentů z jiných fakult). 2. Dějiny překládání z ruštiny do češtiny. Nejvýznamnější překladatelské osobnosti. 3. Z historie vědy o překládání. Čeští, ruští a slovenští teoretikové překladu, školy teorie překladu; základní translatologická literatura. 4. Vybrané problémy uměleckého překladu I (překládání frazeologismů, vlastních jmen, názvů literárních děl, nářečí a obecné češtiny aj.). 5. Vybrané problémy uměleckého překladu II (interference při překládání, intertextovost, věci nepřeložitelné aj.). 6. Kritika překladu, zastarávání překladů. 7. Ekvivalence a adekvátnost překladu. 8. Pragmatické posuny při překládání. 9. Stylistika překladu (Stylizace a restylizace projevu v cílovém jazyce (synonyma, generalizace/konkretizace, modulace atd.) ). 10. Práce s textem při tlumočení (forma vs. obsah, komprese, dominanty, restylizace. Role paměti a asociací při recepci/reprodukci sdělení, praktický nácvik tlumočnické notace). 11. Specifika překládání odborných textů. 12. Mateřský jazyk jako předmět překladatelské teorie a praxe. 13. Počítačem podporovaný překlad.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
- Domácí příprava na výuku
- 25 hodin za semestr
- Příprava na zkoušku
- 25 hodin za semestr
- Semestrální práce
- 25 hodin za semestr
- Účast na výuce
- 25 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Disciplína navazuje na Úvod do teorie překladu. Jejím cílem je poskytnout posluchačům ucelený přehled o základních poznatcích moderní vědy o překladu. Studenti jsou seznamováni s teorií uměleckého překladu, problematikou překladu žánrů věcné literatury a otázkami souvisejícími s problematikou ekvivalence a adekvátnosti překladu. Dále si student si v teoretické i v praktické rovině upevňuje a zdokonaluje metodologické postupy při překladu a tlumočení různých typů textů. Student je tedy veden k tomu, aby získané teoretické poznatky dokázal aplikovat v procesu překládání a tlumočení. Zvláštní pozornost je věnována tzv. internacionalizaci textů odborného stylu po stránce terminologické a výrazové.
Posluchači získají ucelený přehled o základních poznatcích moderní vědy o překladu, zejm. o teorii uměleckého překladu, o metodice překladu a tlumočení a o problematice překladu žánrů věcné literatury.
|
|
Předpoklady
|
Určeno zejména pro studenty navazujícího studia RF. Výhodou je absolvování disciplíny Úvod do teorie překladu.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Ústní zkouška, Písemná zkouška
vypracování odborného referátu na zadané translatologické téma ve formě PowerPointové prezentace úspěšné zvládnutí písemného testu i ústního kolokvia
|
|
Doporučená literatura
|
-
http://www.homeenglish.ru/Textvlahov.htm.
-
Barchudarov, L.S.:. Jazyk i perevod. Moskva 1985.
-
Čeňková I.:. Teoretické aspekty simultánního tlumočení. Praha 1988.
-
Fedorov, A.V.:. Osnovy obščej teorii perevoda. Sankt-Peterburg 2002.
-
Garbovskij, N.K. (2004). Teorija perevoda.. Moskva.
-
Hrdlička, M.:. Translatologický slovník. JTP, Praha 1998.
-
Komissarov, V.N.:. Lingvističeskoje perevodovedenije v Rossii. Moskva 2002.
-
Komissarov, V.N.:. Sovremennoje perevodovedenije. Moskva 1999.
-
Latyšev, L.K.:. Technologija perevoda. Moskva 2001.
-
Levyj, I. (1974). Iskusstvo perioda. Moskva.
-
Modestov, V.S. (2006). Chudožestvennyj perevod: istorija, teorija, praktika.. Moskva.
-
Paršin, A.:. Teoria i praktika perevoda. (internetové vydání monografie).
-
Popovič, A.:. Problemy chudožestvennogo perevoda. Moskva 1980.
-
Vlachov, S. - Florin, S.:. Nepevodimoje v perevode. Moskva 1986.
-
Vychodilová, Z.:. (2013). Vvedenije v teoriju perevoda. Olomouc 2013.. Olomouc.
-
Zlata Kufnerová aj. (2003). Překládání a čeština. Jinočany.
-
Žváček, D.:. Kapitoly z teorie překladu (Odborný překlad). Olomouc 1995.
|