|
Vyučující
|
-
Špatenková Naděžda, PhDr. Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
. Vymezení předmětu psychologie Soudobá psychologie je charakteristická absencí jednotně chápaného předmětu zkoumání. V rámci psychologie lze rozlišit stěžejní psychologické a potažmo i psychoterapeutické proudy. Jedná se především o přístupy modernisticky orientované: dynamické, behaviorální eventuelně kognitivně-behaviorální a humanistické. V současné době se v rámci psychologie začínají uplatňovat rovněž proudy postmodernisticky orientované: systemické přístupy. 2. Metody zkoumání psychiky Bude rozlišeno mezi vědeckými a klinickými metodami. Z klinických metod bude pozornost věnována pozorování, rozhovoru a psychologickým zkouškám. V oddíle týkajícím se pozorování bude pojednáno o základních fázích průběhu pozorování, bude uveden výčet a charakteristika možných jevů, které jsou předmětem pozorování, budou rozlišeny jednotlivé druhy pozorování, stejně jako problematika možností vysuzování z pozorovaného. V části týkající se rozhovoru bude akcentována tematika jednotlivých fází rozhovoru a možných technik rozhovoru. Psychologické zkoušky budou definovány a členěny na výkonové, dotazníkové a projektivní. Studenti budou s jednotlivými druhy zkoušek povšechně seznámeni. 3. Vědomí, poruchy vědomí Vědomí tvoří psychický podklad nezbytný pro průběh jednotlivých duševních dějů (kognitivní, afektivní a snahové duševních děje). Optimální podoba vědomí, postihovaná jednotlivými charakteristikami vědomí, je předpokladem efektivního průběhu zmíněných duševních dějů. V rámci výkladu týkajícího se vědomí budou přiblíženy jednotlivé poruchy vědomí (kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí). 4. Pozornost, poruchy pozornosti Pozornost jako mentální soustředěnost na jisté objekty a jevy, přímo se vážící na vědomí. Pozornost je členěna na úmyslnou, postúmyslnou a neúmyslnou. Pozornost lze charakterizovat pomocí následujících vlastností: stálost, koncentrace, rozsah, přepojování a intenzita. V rámci výkladu, který se týká pozornosti, budou přiblíženy kvantitativní a kvalitativní poruchy. 5. Kognitivní duševní děje a jejich poruchy I. Vnímání Vnímání jako názorná a aktuální složka kognitivních psychických procesů, jedná se o odraz smyslově vnímatelných jevů v našem vědomí. Výsledný obraz není dán toliko percepčními charakteristikami, ale též významem, který mu pozorovatel přisuzuje. Poruchy vnímání lze rozdělit do dvou podskupin - iluze a halucinace. Iluze jsou zkresleným vjemem, který je důsledkem omezenosti našeho vnímání. Iluze jsou členěny s ohledem na smyslovou modalitu na zrakové, sluchové, čichové, chuťové, hmatové a pohybové. Halucinace vznikají na chorobném podkladu, v rámci výkladu bude pojednáno o jednotlivých halucinacích. 6. Kognitivní duševní děje a jejich poruchy II. Představivost, fantazie Představování je psychickým obrazem vznikajícím v našem vědomí, který je rekonstrukcí dříve vnímané skutečnosti. Obsahuje v sobě jak složku názornou tak i jistou formu zobecnění. Výsledkem fantazijní produkce je obraz v lidském vědomí, který zobrazuje předměty nebo jevy, který jedinec neměl možnost v předchozím čase vnímat. Fantazii lze dělit na neúmyslnou a úmyslnou. Úmyslná je dále precizována na reprodukující, bdělé snění a konstruující. 7. Kognitivní duševní děje a jejich poruchy III. Paměť Paměť jako schopnost přijímat, uchovávat a reprodukovat předchozí zkušenost, přestože již odezněly vyvolávající podměty, které se váží na danou zkušenost. Na nejobecnější rovině lze paměť dělit na fylogenetickou a ontogenetickou. Praktickým je členění na paměť ultrakrátkou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou. Jsou rozlišovány kvantitativní a kvalitativní poruchy paměti. Kvantitativní poruchy se týkají množství zapamatovaného materiálu, kvalitativní se týkají zkreslení podoby zachyceného obsahu. 8. Kognitivní duševní děje a jejich poruchy IV. Myšlení 9. Kvalitativní poruchy myšlení 10. Učení. 11. Afektivní duševní děje. 12. Konativní duševní děje.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Demonstrace
|
|
Výstupy z učení
|
V kurzu je podán výklad týkající se základních kategorií obecné psychologie. Pozornost je rovněž věnována tematice obecné psychopatologie, která studuje patologický průběh základních duševních dějů, eventuelně nastiňuje možnou podobu existujících patologických stavů. V textu tak dochází k propojení problematiky obecné psychologie a obecné psychopatologie, což umožňuje studentovi blíže pochopit kontinuitu mezi psychickou normalitou a patologií.
student/ka zná základní psychologické a psychoterapeutické směry; student/ka dokáže vyjmenovat dílčí podoby jednotlivých psychických procesů; student/ka popíše jednotlivé podoby patologického průběhu těchto duševních dějů. student/ka dokáže vyhledávat psychologické poznatky publikované v knižních, časopiseckých i elektronických zdrojích; student/ka rozpozná pozitivní osobnostní potenciál i kritická úskalí v oblasti vlastních psychických stavů; student/ka dokáže rozlišit základní podoby patologického průběhu jednotlivých duševních dějů student/ka dokáže na elementární rovině s jednotlivými psychologickými informacemi tvořivě pracovat.
|
|
Předpoklady
|
Bez předchozích předpokladů.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Písemná zkouška, Seminární práce
K udělení zápočtu je nezbytné splnit všechny tři korespondenční úkoly Splnění zápočtu je nezbytnou podmínkou připuštění ke zkoušce. Zkouška probíhá formou písemného testu, na který navazuje ústní zkouška.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Atkinsonová, R.L., Atkinson, R.C., Smith, E.E., Bem, D.J. Psychologie. Praha, 1996..
-
Kliment, Pavel. Základy psychologie. Olomouc: FF UP, 2001..
-
Nakonečný, M. Lexikon psychologie. Praha: Vodnář, 1995..
-
Plzáková, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2007..
-
Zvolský, P. a kol. Obecná psychiatrie. Praha: Karolinum1998..
|