|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
Studenti reflektují výchovu a vzdělávání jako starost a péči o tělo, duši a ducha. Budou rozumět tělesnosti mj. jako zdroji lidské zkušenosti se světem a jako determinantě jazyka a myšlení. Porozumí konceptům filosofie těla a tělesnosti. Reflektují zdraví, resilienci a vztah k sobě samému. Porozumí ideálu lidskosti v kontextu výzev umělé inteligence. Porozumí konceptu antropického principu a jeho kritice. Zařadí otázky kultury a umění do souvislostí výchovy a vzdělávání.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Aktivizující práce ve skupinách
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem předmětu je přizvat studenty k dialogu o lidskosti a její reflexi jako jednoty tělesné, duševní a duchovní podstaty.
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta, Seminární práce
Aktivní zapojení v rámci výuky
|
|
Doporučená literatura
|
-
Arendtová, H. (1994). Krize kultury.. Praha: Mladá fronta.
-
Jan Sokol. (2019). Malá filosofie člověka. Praha.
-
Němečková K. (2016). Kapitoly k nenáboženské spiritualitě.. Praha: Carpe Momentum.
-
Pelcová, N. (2010). Vzorce lidství: filosofické základy pedagogické antropologie. Praha: Portál.
-
Searle, J. R. (1994). Mysl, mozek a věda. Praha: Mladá fronta.. Praha: Mladá fronta.
-
Scheler, M. (1968). Místo člověka v kosmu. Praha.
-
Sokol, J. (2004). Člověk a náboženství. Praha: Portál.
-
Sokol, J. (2005). Filosofická antropologie.. Praha: Portál.
-
Zimmer, C. (2006). Jak se duše stala tělem. Výzkum mozku mění svět.. Praha: Galén.
|