|
Vyučující
|
-
Špatenková Naděžda, PhDr. Mgr. Ph.D.
-
Skopal Ondřej, PhDr. Ph.D.
-
Klimentová Eva, PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1.Vymezení předmětu sociální psychologie. Nejprve bude pojednáno o důvodech vzniku sociální psychologie a o prvních pokusech vymezení předmětu sociální psychologie, takto pořádajícího faktoru soustavy sociální psychologie. Předmět vědy byl chápán ve svých počátcích velmi široce, neboť zahrnoval studium chování všech sociálně žijících živočišných druhů. Teprve ve svém dalším vývoji vzniká antropocentricky orientovaná sociální psychologie na straně jedné a etologie na straně druhé. 2. Metody sociální psychologie. Bude podán přehled a základní charakteristiky stěžejních metod, které vedou ke sběru, zpracování a vyhodnocování sociálně psychologických znalostí. Výklad bude změřen na tyto metody: pozorování, dotazování (dotazníky a rozhovor), sociometrii, experiment a analýzu výtvorů. 3. Sociální percepce objektů. Percepce percepčních charakteristik není objektivním odrazem vnější a vnitřní reality, ale je individuálně podmíněna. Uvedená skutečnost činí vnímání každého z nás jedinečným, což se odráží v percepci jednotlivých objektů. Budou probírány následující okruhy problémů - percepční akcentace, vliv motivace na výsledný proces vnímání, percepční obrana a vliv sociálních skupin na percepci jedince. 4. Personální kognice. Vnímání jiných osob je rovněž s ohledem na pozorovatele jedinečným procesem. Výsledný obraz vnímané osoby má pak podobu dojmu, tedy vysouzeného konstruktu z pozorovaného. Proces vysuzování pak může mít podobu intuice, kdy pozorovatel využívá informativní funkce emocí, nebo podobu inference, kdy tvorba výsledného obrazu je spíše výsledkem jedincovy kognice. Inferenci vycházející z kognice se snaží vysvětlit modely asocianistické, konstruktivistické nebo konjunktivní. Výklad bude zakončen pojednáním o možných determinantách personální kognice. 5. Interpersonální kognice. Reálný proces formování dojmu je determinován reálnou povahou mezilidské interakce, ve které dochází k formování dojmu. Zúčastněné osoby tak nejen druhé jedince vnímají, ale jsou současně i vnímány, což si více či méně uvědomují. Zpětnovazebné procesy určují další průběh sociální kognice. Výklad si bude všímat interpersonální kognice ve vztazích moci, ve vztazích závislosti, ve vztazích averze a hostility a ve vztazích vzájemných sympatií. 6. Atribuční procesy. Atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé v každodenním životě připisují příčinnost (kauzalitu) svému vlastnímu chování, chování druhých osob, ale též chování neosobních jevů v sociálním poli. V atribučních procesech se individuum snaží o vysvětlení příčin dění. Jestliže příčiny chování druhých osob spatřuje v jejich psychických charakteristikách, hovoří se o personální atribuci, jestliže v charakteristikách situace, pak se tato atribuce označuje jako atribuce situační. Stanovení jedné z atribucí má pak vliv na přisuzování zodpovědnosti. Bude představena teorie korespondujících inferencí, kovariační teorie a jednotlivé atribuční tendence. 7. Postoje. Postoj je hodnotícím vztahem vznikajícím mezi jedincem a objekty vnitřního a vnějšího světa. Touto cestou člověk hierarchizuje (zvýznamňuje) prostředí, ve kterém se pohybuje. Vztahovým rámcem takové hierarchizace je jeho sebepojetí. Bude diskutován nejednoznačný vztah mezi zastávaným postojem a konkrétním chováním vůči objektu postoje. Postoj totiž determinuje průběh chování pouze v případech, kdy je v něm obsažena konativní složka. Dále budou zmíněny úlohy postojů, možnosti změny zaujatých postojů, jakož i možné dělení postojů na jednotlivé druhy. Budou rovněž zmíněny způsoby měření postojů 8. Interakční procesy. 9. Verbální a neverbální komunikace. 10. Socializace, druhy sociálního učení. 11. Rysy mezilidského chování. 12. Jedinec v rámci malé sociální skupiny.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Aktivizující (simulace, hry, dramatizace)
|
|
Výstupy z učení
|
Studium sociální psychologie navazuje na již probranou tematiku psychologie osobnosti. Pozornost ve studiu lidské psychiky je tentokrát zaměřena na vnější činitele, ve kterých je osobnost utvářena, jedná se zejména o činitele sociální, se kterými vstupuje jedinec do interakce na úrovni významu. Individuum však není chápáno pouze jako trpně utvářená bytost, sociální prostředí je bráno nejen jako činitel formující psychiku, ale též jako základní pole působnosti jedince. Vztah mezi jedincem a jeho sociálním prostředím je tedy vztahem recipročním.
- Student zná jednotlivé procesy formování dojmu. - Student dokáže definovat procesy přisuzování zodpovědnosti. - Student dokáže reprodukovat stěžejní témata sociální psychologie. - Student dokáže aktivně vstupovat do sociální interakce. - Student dokáže podporovat pozitivní rysy sociální interakce. - Student je způsobilý identifikovat vznikající sociální konflikty ve svém okolí.
|
|
Předpoklady
|
KSA/ANSPM, KSA/ POPM, KSA/UPPM, KSA/ORGCH
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Ústní zkouška, Písemná zkouška
K udělení zápočtu je nezbytné splnit korespondenční úkol. Splnění zápočtu je nezbytnou podmínkou připuštění ke zkoušce. Zkouška probíhá formou písemného testu, na který navazuje ústní zkouška.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Hayesová, N.:. Základy sociální psychologie. Praha 1998..
-
Kliment, P.:. Úvod do sociální psychologie. Olomouc 1998..
-
Křivohlavý, J.:. Jak si navzájemn lépe porozumíme. Praha 1988..
-
Nakonečný, M.:. Sociální psychologie. Praha 1999..
-
Výrost, J., Slaměník, I.:. Sociální psychologie. Sociálna psychológia. Praha 1997..
|