1. Vymezení předmětu sociální psychologie Nejprve bude pojednáno o důvodech vzniku sociální psychologie a o prvních pokusech vymezení předmětu sociální psychologie, takto pořádajícího faktoru soustavy sociální psychologie. Předmět vědy byl chápán ve svých počátcích velmi široce, neboť zahrnoval studium chování všech sociálně žijících živočišných druhů. Teprve ve svém dalším vývoji vzniká antropocentricky orientovaná sociální psychologie na straně jedné a etologie na straně druhé. 2. Metody sociální psychologie Bude podán přehled a základní charakteristiky stěžejních metod, které vedou ke sběru, zpracování a vyhodnocování sociálně psychologických dat. Výklad bude zaměřen na tyto metody: pozorování, dotazování (dotazník, rozhovor, sémantický diferenciál, sociometrii), experiment a analýzu výtvorů. 3. Sociální percepce objektů Registrace percepčních charakteristik není objektivním odrazem vnější a vnitřní reality, ale je individuálně podmíněna. Uvedená skutečnost činí vnímání každého z nás jedinečným, což se odráží v percepci jednotlivých objektů. Budou probírány následující okruhy problémů - percepční akcentace, vliv motivace na výsledný proces vnímání, percepční obrana a vliv sociálních skupin na percepci jedince. 4. Personální kognice Vnímání jiných osob je rovněž s ohledem na pozorovatele jedinečným procesem. Výsledný obraz vnímané osoby má pak podobu dojmu, tedy vysouzeného konstruktu z pozorovaného. Proces vysuzování pak může mít podobu intuice, kdy pozorovatel využívá informativní funkce emocí, nebo podobu inference, kdy tvorba výsledného obrazu je spíše výsledkem jedincovy kognice. Inferenci vycházející z kognice se snaží vysvětlit modely asocianistické, konstruktivistické nebo konjunktivní. Výklad bude zakončen pojednáním o možných determinantách personální kognice. 5. Interpersonální kognice Reálný proces formování dojmu je determinován reálnou povahou mezilidské interakce, ve které dochází k formování dojmu. Zúčastněné osoby tak nejen druhé jedince vnímají, ale jsou současně i vnímány, což si více či méně uvědomují. Zpětnovazebné procesy určují další průběh sociální kognice. Výklad si bude všímat interpersonální kognice ve vztazích moci, ve vztazích závislosti, ve vztazích averze a hostility a ve vztazích vzájemných sympatií. 6. Atribuční procesy Atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé v každodenním životě připisují příčinnost (kauzalitu) svému vlastnímu chování, chování druhých osob, ale též chování neosobních jevů v sociálním poli. V atribučních procesech se individuum snaží o vysvětlení příčin obklopujícího dění. Jestliže příčiny chování druhých osob spatřuje v jejich psychických charakteristikách, hovoří se o personální atribuci, jestliže v charakteristikách situace, pak se tato atribuce označuje jako atribuce situační. Stanovení jedné z atribucí má pak vliv na přisuzování zodpovědnosti. 7. Teorie atribuce Budou představeny stěžejní teorie, které postihují atribuční procesy. Konkrétně bude pojednáno o teorii korespondujících inferencí, kovariační teorii a o jednotlivých atribučních tendencích. 8. Postoje. 9. Osobnost z hlediska sociální psychologie 10. Rysy mezilidského chování 11. Jedinec v rámci malé sociální skupiny 12. Skupinový vliv
|
-
speciálně vytvořený základní studijní text pro kombinované studium oboru Sociální práce: Kliment, Pavel. Sociální psychologie. Olomouc: UP, 2002. odborná literatura: Atkinsonová, R.L., Atkinson, R.C., Smith, E.E., Bem, D.J., Nolen-Hoeksema, S. Psychologie. Praha: Victoria Publishing, 1995. Černoušková, V. Sociální psychologie (Užití sociometrie v pedagogické praxi). Olomouc: UP, 1987. Grác, J. Persuázia. Ovplyvňovanie človeka človekom. 2. vyd. Martin: Osveta, 1988. Hayesová, N. Základy sociální psychologie. Praha: Portál, 1998. Janoušek, J. a kol. Sociální psychologie. Praha, 1988. Janoušek, J. Metody sociální psychologie. Praha, 1986. Krech, D., Crutchfield, S.R., Ballachey, E.L. Človek v spoločnosti. Bratislava, 1968. Křivohlavý, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha, 1988. Metodológia a metódy sociálnej psychológie. Bratislava, 1990. Nakonečný, M. Lexikon psychologie. Praha, 1995. Nakonečný, M. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999. Papica, J. Vybrané kapitoly ze sociální psychologie I., II. Olomouc: UP, 1979. Výrost, J., Slaměník, I., ed. Aplikovaná sociální psychologie I. Praha: Grada, 1998. Výrost, Jozef, Slaměník, Ivan. Sociální psychologie. Praha: ISV, 1997. Watzlawick, P., Bavelasová, J.B., Jackson, D.D. Pragmatika lidské komunikace. Hradec Králové: Konfrontace, 1999. .
-
Hayesová, N. Základy sociální psychologie. Praha: Portál, 1998..
-
Hewstone, M., Stroebe, W.:. Sociální psychologie. Praha: Portál 2006..
-
Kliment, Pavel. Sociální psychologie. Olomouc: UP, 2002..
-
Nakonečný, M. Lexikon psychologie. Praha, 1995..
-
Nakonečný, M. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999..
|