|
Vyučující
|
-
Faltýnek Dan, doc. Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
(1) Text a informace ? entropie, informační hodnota a redundance textu, teorie informace; linearita/sekvencovanost textu a její vliv na utvářenost textu; fraktálnost textu; modely komunikace; kontext, presupozice apod.; pojetí textu v dalších vědách: informatika, bioinformatika, teoretická biologie, muzikologie ? Krámský, J.: Teorie sdělné promluvy. Slovo a slovesnost, 1959, roč. 25, s. 55?66. ? Doležel, L.: Teorie informace a jazykověda. Praha: ČSAV 1964. ? Hřebíček, L.: Vyprávění o lingvistických experimentech s textem. Praha: Academia 2002. ? Těšitelová, M. et al.: O češtině v číslech. Praha: Academia 1987. (2) Teorie intencionálního řečového jednání ? mluvní akt, jeho identifikace, preferovaná forma popisu jednání, možnosti systematizace řečových jednání, tzv. struktura lidského jednání; jazykové hry; filozofická motivovanost teorií intencionálního řečového jednání ? Searle, J. R.: Mysl, mozek a věda. Praha: Mladá fronta 1994. ? Austin, J. L.: Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia 2000. (3) Typologie textů ? kritéria textovosti, vztah typu textu a jeho struktury, koheze a koherence textu; izotopie, konektivita, deixe, pronominalizace, ostenze, funkce elipsy, funkce gramatických kategorií, lexikální prostředky koheze a koherence, kongruence atd.; hypersyntaktická perspektiva, tematické posloupnosti; výpovědní dynamismus, téma a réma, subjektivní a objektivní pořadí, otázkový test ? Hirschová, M.: Úvod do teorie textu. Olomouc: Univerzita Palackého 1989. ? Altmann, G. T. M.: Výstup na babylonskou věž. Praha: Triáda 2006. ? Lehečková, H.: Agramatismus v afázii. Slovo a slovesnost, 1986, roč. 47, s. 138?147. (4) Věta a výpověď ? langue-parolová hypotéza; strukturní lingvistika; definování věty, věta a výrok; valence a intence, sloveso a predikátor, sémantické role, aktant, komplement, obligatorní, potenciální a fakultativní pozice, otázkový test; dvourovinná valenční syntax ? Saussure, F. de: Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia 1996. ? Vachek, J.: Prolegomena k dějinám Pražské školy jazykovědné. Jihlava: H+H 1999. ? Teze Pražského lingvistického kroužku. In: J. Vachek (ed.): U základů pražské jazykovědné školy. Praha: Academia 1970. (5) Znak ? základní sémiotické koncepty; linearita, diskontinuita, arbitrárnost; obsah, výraz, substance, forma; interpretans; diagramatičnost, ikonicita, indexálnost; dvojí artikulace ? Eco, U: Teorie sémiotiky. Praha: Argo 2009. ? Jakobson, R.: Hledání podstaty jazyka. In: Dvanáct esejů o jazyce. Praha: Mladá fronta 1970, s. 29?45. (6) Lexikum
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem kurzu je přinést alternativní seminář úvodu do studia jazyka. Předmět studentům umožňuje nahlédnout základy studia jazyka na bázi specificky vytvořeného (tematika a návaznost jednotlivých témat) úvodového kurzu (viz obsah), upevnit, ověřit a rekontextualizovat znalosti a kompetence ke studiu lingvistické problematiky a materiálu konkrétních jazyků. Seminář představí základy lingvistické teorie. Témata hodin postupují od textu k nižším úrovním popisu jazyka a komunikace. Na jednotlivých úrovních jsou ukázány konkrétní přístupy/koncepty/teorie, jejich metodologické a historické souvislosti, pozornost je vždy věnována pomezním disciplínám, které traktují diskutovanou problematiku, jak se vztahuje k daným rovinám od textové k nižším. Posluchači se tak nejdříve seznamují s principy textové koheze a koherence, s analýzami informační struktury textu a projevů lexikostatistických zákonů v textu; z hlediska dějin lingvistiky je pozornost zaměřena k teorii textu a matematické lingvistice, aplikacím teorie informace a komunikace v lingvistice. Problematika věty je naznačena nejdříve na základě teorie intencionálního jednání, věty jako samostatné sémiotické reakce, dále se pozornost přes projevy aktuálního členění v textu a ve větě zaměřuje na základy strukturního, valenčního či generativního popisu věty. Posluchači tak nahlédnou základy teorie mluvních aktů a pragmatiky, hypersyntaktického popisu a vývoje základních syntaktických popisů 20. stol., včetně teorie výpovědního dynamismu. V souvislosti s tím je v kurzu kladen důraz na osvětlení langueového myšlení, od distinkce věta a výpověď se dále sledují jeho aspekty v jednotlivých popisech jazykových rovin. Kurz následně představí popis lexikálního systému a v souvislosti s ním teorii metaforické konceptualizace lexika a východiska kognitivní lingvistiky; naznačeny jsou pak také souvislosti neurolingvistiky a psycholingvistiky, jejich metody a historický vývoj. Z hlediska morfologické roviny je nastíněna jazyková typologie (nejen morfologická), seminář představuje, jakými způsoby jazyky vyjadřují gramatické významy, jak se na tom svými kompetencemi podílejí jednotlivé roviny, jak probíhá gramatikalizační proces. Zaveden je koncept znaku, jak je dán strukturní lingvistikou, a problematika sémiotiky je rozšířena o základní sémiotické otázky a standardní modely znaku. Strukturní pohled na jazyk je nakonec ukázán na fonologických teoriích a ty jsou komparovány s experimentálními metodami fonetiky. Představeny jsou principy vývoje jazyka a jejich popis diachronní lingvistikou. Nakonec seminář diskutuje otázky jazykové stratifikace, ale také kultury jazyka. Všechna témata kurzu jsou nastíněna v základech, cílem je projít popisy jazykové struktury od textu k hlásce, ukázat jejich relevantní podoby a částečně historický vývoj v souvislosti s výzkumem pomezních disciplín. Směr od textu k hlásce s jednotlivými tématy spojuje jazykové disciplíny a přístupy objevující se v průběhu kurzu od nejnovějších k nejstarším (vývoj lingvistiky dvacátého století je sledován v obráceném gardu, od teorií textu a diskurzu aktuálních v osmdesátých a devadesátých letech přes syntaktickou problematiku šedesátých a sedmdesátých let k fonologii raného strukturalismu ve třicátých letech ? ostatní historické momenty jsou rozprostřeny na této ose a jsou doplňovány aktuálním stavem disciplín). Témata seminářů se postupně vztahují k pomezním disciplínám a dalším samostatným vědám, které se s jazykovědou setkávají na základě materiálu, doplňují její čistě jazykovědný popis o výsledky interdisciplinárního výzkumu (text ? lexikostatistika, matematická lingvistika; syntax ? filozofie jazyka, psycholingvistika; lexikon ? kognitivní věda; morfologie ? sémiotika, sociolingvistika, korpusová lingvistika; fonetika ? spektrální analýza, jakožto metoda založená na statistickém přístupu k datům, atd.).
Základní orientace v lingvistických teoriích Schopnost formulovat problémové oblasti lingvistiky a předložit základní směry jejich řešení Přehled kanonické odborné literatury odkazované v odborných lingvistických textech Schopnost interpretovat odborný text zvoleným prizmatem
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta, Rozhovor, Systematické pozorování studenta, Rozbor portfolia studenta, Seminární práce
(1) aktivita v semináři (četba jednoho z doporučených textů / jeho části na každý seminář) (2) přednesení referátu (3) úspěšné absolvování kolokvia
|
|
Doporučená literatura
|
-
Černý, J. (1996). Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia.
-
Helbig, G. (1991). Vývoj jazykovědy po roce 1970. Praha.
-
Hirschová, M. (1989). Úvod do teorie textu. Olomouc.
-
Karlík, P. - Nekula, M. - Pleskalová, J. (2002). Encyklopedický slovník češtiny. Praha.
-
Pleskalová, J. et all. (2007). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha 2007. Praha.
|