Předmět: Biosémiotika - gramatiky DNA

» Seznam fakult » FIF » KOL
Název předmětu Biosémiotika - gramatiky DNA
Kód předmětu KOL/BSEM
Organizační forma výuky Seminář
Úroveň předmětu nespecifikována
Rok studia nespecifikován
Semestr Zimní a letní
Počet ECTS kreditů 5
Vyučovací jazyk Čeština
Statut předmětu nespecifikováno
Způsob výuky Kontaktní
Studijní praxe Nejedná se o pracovní stáž
Doporučené volitelné součásti programu Není
Vyučující
  • Bennett Ľudmila, Mgr. Ph.D.
  • Faltýnek Dan, doc. Mgr. Ph.D.
Obsah předmětu
(1) Historie vztahů lingvistiky a biologie ? metafory a metody (na příkladu historicko-srovnávací jazykovědy a teorie Pražského lingvistického kroužku) (2) Umwelt ? předzvěst biosémiotiky (3) Počátky jazykové metafory života a Roman Jakobson (4) Metafory a metody, jazykovost DNA v současných perspektivách (5) Markoš: tajemství hladiny a tajemství DNA (6) Barbieri: organické kódy (7) Trifonov: překrývající se kódy DNA (8) Ji: jazykové plány buňky (9) Pattee: autoreprodukce, fyzikální a sémiotické (10) Hoffmeyer: kodaňská škola s vyloučením Hjelmsleva (11)-(12) Lingvistická analýza živého tvaru ? lexikostatistika DNA

Studijní aktivity a metody výuky
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
Výstupy z učení
Seminář základním způsobem uvádí do historie a současného stavu biosémiotiky. Témata seminářů představují vybrané biosémiotické školy, teorie či přístupy, výběrově přední představitele biosémiotiky. Účastníci jsou nejdříve seznámeni s nejnutnějšími základy molekulární biologie, které jsou výchozí pro vysvětlení sémiotického statusu DNA a proteosyntézy. Důraz je následně kladen na současný sémiotický popis proteosyntézy. Seminář především testuje regulérnost sémiotického pojímání proteosyntézy, DNA, procesů v živém tvaru atd., definuje předpoklady gramatického popisu proteosyntézy. Úkolem semináře je analyzovat jednotlivé texty jednotlivých autorů a podrobovat je kritice z hlediska sémiotického a lingvistického. Na základě určení výrazové a obsahové sady v konceptech analyzovaných textů a užití komutačního testu je postupně formulován udržitelný sémiotický výklad DNA a proteosyntézy. Seminář ve výsledku určí arbitrární rozhraní výrazové a obsahové sady sémiózy DNA a proteosyntézy, formuluje koncept dvojí artikulace projevující se ve struktuře výrazové sady a řeší problematiku nalezení metajazyka vhodného k popisu obsahové sady. Pozornost kurzu je věnována také lingvistickým a lexikostatistickým metodám při analýze textu i DNA/proteosyntézy, charakteristikám jazyka/textu/DNA/proteosyntézy apod. ve vztahu k teorii informace a komunikace ? jazyku a živému tvaru jakožto systémům optimalizovaným pro přenos informace.
Základní orientace v biosémiotice, jejích aktuálních problémech a typech řešení
Předpoklady
Pasivní znalost angličtiny

Hodnoticí metody a kritéria
Ústní zkouška, Analýza výkonů studenta, Rozhovor, Systematické pozorování studenta

(1) Pravidelná příprava / četba zadané literatury (2) Úspěšné absolvování testu a kolokvia
Doporučená literatura
  • Alberts, B., Bray, D., Johnson, A., Lewis, J., Raff, M., Roberts, K., Walter, P., Bouzek, B., Hozák, P., & Kotyk, A. (2001). Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. Ústí nad Labem: Espero.
  • Alberts, B., Bray, D., Johnson, A., Lewis, J., Raff, M., Roberts, K., Walter, P., Kotyk, A., Bouzek, B., & Hozák, P. (2006). Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. Ústí nad Labem: Espero.
  • Barbieri, M. (2006). Organické kódy: úvod do sémantické biologie. Praha: Academia.
  • Barthes, R., Čermák, J., & Dubský, J. (1967). Nulový stupeň rukopisu ;: Základy sémiologie. Praha: Československý spisovatel.
  • Černý, J. - Holeš, J. (2004). Sémiotika. Praha: Portál.
  • de Saussure, F. (1996). Kurs obecné lingvistiky.. Praha: Academie.
  • Deely, J. (1990). Basics of Semiotics. Bloomington.
  • Doubravová, Jarmila. (2002). Sémiotika v teorii a praxi. Praha.
  • Eco, U. O zrcadlech a jiné eseje. Znak, reprezentace, iluze, obraz. Praha 2002.
  • Eco, U. Teorie sémiotiky. Praha: Argo 2009..
  • Favareau, D. (ed.). (2010). Essential Readings in Biosemiotics: Anthology and Commentary. Berlin.
  • Flegr, J. (2005). Evoluční biologie. Praha: Academia.
  • Flegr, J. (206). Zamrzlá evoluce. Praha.
  • Hjelmslev, L. (1972). O základech teorie jazyka. Praha.
  • Lévi-Strauss, C. (2006). Strukturální antropologie. Praha: Argo.
  • Markoš, A. (1997). Povstávání živého tvaru. Vesmír, Praha.
  • Markoš, A. (2003). Tajemství hladiny: hermeneutika živého. Praha: Dokořán.
  • Monod, J. Náhoda a nutnost. In Markoš, A. (ed.): Náhoda a nutnost. Jacques Monod v zrcadle dnešní doby. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008..
  • MORRIS, C.W. Základy teorie znaků. In: PALEK, B. ed. Sémiotika. Praha: Univerzita .
  • Nöth, W. (1995). Handbook of semiotics. Bloomington.
  • Osolsobě, I. (2002). Ostenze, hra, jazyk. Brno.
  • PEIRCE, C.S. Grammatica speculativa. In: PALEK, B. ed. Sémiotika. Praha: Univerzita .
  • Voight, V. (1989). Úvod do semiotiky. Bratislava.


Studijní plány, ve kterých se předmět nachází
Fakulta Studijní plán (Verze) Kategorie studijního oboru/specializace Doporučený ročník Doporučený semestr