|
Vyučující
|
-
Kopecký Jiří, doc. PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Relativně uzavřený výsek dějin hudby je dále jemněji periodizován, jsou řešeny terminologické otázky (klasicismus, romantismus, realismus, impresionismus, expresionismus atd.). Výklad hudební tvorby kombinuje hlediska specifických druhů i geografických oblastí. 1. Romantismus a periodizace 19. století Stylové i časové vymezení hudby 19. století je podrobeno kritické analýze, obvyklé označení romantismus je dále specifikováno pomocí přídavných jmen "národní", "realistický¨ apod. 2. Beethoven v hudbě 19. století Typická idea 19. století o neustálém vzestupném pokroku naráží na návraty mnoha skladatelů k odkazu L. van Beethovena. 3. Symfonie v 19. století Vývoj symfonie 19. století, který se zřetelně rozpadá na dva poměrně uzavřené úseky, je sledován ve vztahu k tvorbě L. van Beethovena. 4. Symfonická báseň Výklad o ve své době avantgardním novoromantickém směru, jenž vysunul do popředí problematiku programní hudby, se zaměřuje na analýzu poměrně komplikované formy programních básní. 5. Opera v Itálii, ve Francii, v Německu Ačkoliv si italská opera podržela i v 19. století významné postavení, ztratila své někdejší výsadní postavení a centrum operního dění se přesunulo do Paříže a později i do odlehlejších hudebních metropolí. Vedle vývojových posunů v rámci belcantové opery jsou sledovány odlišné a relativně autonomní prvky francouzské a německé opery 19. století. 6. Komorní hudba a píseň, mše, oratorium, kantáta Na první pohled okrajové druhy a žánry hudby 19. století si zachovaly svou trvalou přitažlivost po celé 19. století a v některých vývojových fázích dokonce přinesly nové impulsy. 7. R. Wagner, G. Verdi Dva nejvýraznější operní tvůrci 19. století jsou konfrontování na základě dobové terminologie a teorií o hudebním dramatu. Díky analýze jejich skladatelského i literárního díla jsou vyvozovány další možné cesty opery. 8. Národní školy Vzedmutá vlna národních škol dala v 19. století vyniknout zejména polským, ruským, českým a severským skladatelům. Jsou debatovány společné i rozdílné rysy jejich tvorby (inspirace západoevropskou hudbou, zhodnocení domácích tradic, práce s jazykem atd.). 9. Tristanovská generace Umělecká generace, která vzešla z šedesátých let 19. století, se nemohla vyhnout impulsům R. Wagnera, jejich využití se však ubíralo zcela odlišnými cestami od naprostého zavržení, nepochopení k dalším nosným myšlenkám až k nekritické adoraci. 10. Drame lyrique, verizmus Francouzská a italská opera druhé poloviny 19. století si přes značné problémy dokázala zachovat vlastní kontinuitu a zejména v posledním desetiletí 19. století tvořila účinnou protiváhu k powagnerovské opeře. 11. Impresionizmus, epocha roku 1900 Umělecký vývoj včetně hudby někdy bývá kolem roku 1900 vyčleňován jako svébytná éra. Zůstává faktem, že tzv. moderna nebo secese jen s obtížemi hledá univerzální stylové prvky a situace konce století se rozpadá na řadu samostatných škol, směrů, silných osobností a jejich žáků atd. 12. Problém virtuozity, housle, klavír atd., interpretační sféra Analytická pedagogika se odrazila v hudební sféře jako vygradování technických možností některých nástrojů, včetně hlasu. Mnohé interpretační výkony dodnes zůstávají na hranici fyzických a psychických možností člověka.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
- Účast na výuce
- 8 hodin za semestr
- Příprava na zápočet
- 32 hodin za semestr
- Semestrální práce
- 90 hodin za semestr
- Příprava na zkoušku
- 20 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Kurz seznamuje studenty s historickou podmíněností hudební kultury 19. století, se sociálním zázemím hudebních tvůrců i interpretů i s hudebními potřebami publika. Pomocí vybraných analýz skladeb jsou demonstrovány typické výrazové prostředky hudby 19. století.
- student získá základní data o hudebních dějinách 19. století - student se bude orientovat v různých výkladech vývoje dějin hudby od 1789 do 1914 - student se bude umět zorientovat v repertoáru, který dodnes tvoří jádro programů filharmonických i komorních těles a operních domů - student bude připraven pro hodnocení i tvorbu dramaturgie v hudebních profesionálních institucích - student je schopen přehlédnout různé vývojové linie hudební tvorby 19. století (např. symfonii, píseň, hudební divadlo) - student provede srovnání jednotlivých hudebních druhů napříč geografickými oblastmi v synchronním řezu
|
|
Předpoklady
|
PDEHK1, PDEH2
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Písemná zkouška
Základní znalost dějin evropské hudby by měl student doplnit analytickým poslechem stěžejních děl L. van Beethoven, F. Schuberta, R. Schumanna, H. Berlioze, G. Meyerbeera, G. Verdiho, R. Wagnera, R. Strausse, G. Mahlera a dalších. Dostatečnou představu o vstupních požadavcích studenti získají studiem speciálně připravené studijní opory. KOPECKÝ, Jiří. (2013) Přehled dějin hudby 19. století. Olomouc: VUP.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Dahlhaus, Carl. (1989). Zwischen Romantik und Moderne. München 1974.. Laaber.
-
Einstein, Alfred. (1989). Hudba v období romantizmu. Bratislava.
-
Rosen, Charles. (1995). The Romantic Generation. Cambridge (Mass.).
|