|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
1. Analýza díla - Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga fis moll, Dobře temperovaný klavír, 2. díl Formální členění a tonální plán preludia. Typ fugy. Rozbor reperkuse a expozice druhého a třetího tématu. Závěr fugy. 2. Analýza díla -Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert A dur, KV. 488, 1. věta Formální schéma a tonální poměry. Analýze dvojité expozice, provedení, reprízy i cody. Kombinovanost formy. Vztah sólista-orchestr. Problematika kadencí. 3. Analýza díla - Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 3 Es dur "Eroica", 1. věta Přelomovost této skladby v dobovém kontextu. Beethovenova instrumentace - "durchbrochene Arbeit". Formálně tektonický rozbor. Monotematičnost. Epizody. Druhé provedení a repríza. 4. Analýza díla - Antonín Rejcha: Fuga č. 22 Rejchův nový fugový systém na příkladě fugy č. 22. Nové přístupy k modulování a k tonálnímu zakotvení fugy. Vztah homofonie-polyfonie. Kontrasty v rytmu, faktuře, harmonii. Tonální vztahy v reperkusi. Rejchova harmonie - medianty, klamné spoje, neapolský sextakord. 5. Analýza díla - Franz Schubert: Gretchen am Spinnrade. Určení typu písně. Formální členění. Vztah textu k hudební složce -faktura, rytmus. Harmonie jako nositelka hudebního obsahu - význam nónového akordu. 6. Analýza díla - Hector Berlioz: Fantastická symfonie, 5. věta Programnost. Idée fixe. Berliozův přístup k formě a tektonice- význam úvodů, intermezz a cod. Formálně tektonické ambivalence skladby. Novinky Berliozovy instrumentace a nové nástrojové techniky. Princip melodické deformace a dominance rytmu nad melodii. 7. Analýza díla - Fryderyk Chopin: Nocturno op. 62 č. 1 Stylová specifika pozdního Chopina. Formální rozbor. Technika charakterové transformace témat. Specifická ornamentika pozdních Chopinových skladeb. Melodika - girlandy a horizontálně chromatické postupy. Harmonie - harmonické komplexy, esenciální chromatické postupy - rozšíření variant klamných spojů. Modalita a flexibilní diatonika. 8. Analýza díla - Richard Wagner: Tristan a Isolda, 1. akt, 5. scéna Analýza leitmotivů. Přelomovost skladby z hlediska vývoje harmonie. Tristanovský akord a jeho kontexty. Alterované a mimotonální akordy. Medianty. Modulace. Klamné závěry v rozšířeném slova smyslu. 9. Analýza díla - Brahms: Symfonie č. 4 e moll, 1. věta. Formálně-tektonický rozbor kompozice. Instrumentační specifika. Analýza expozice, provedení, reprízy a cody. Tektonické ambivalence. Hlavní znaky Brahmsova symfonismu. 10. Analýza díla - Claude Debussy: Nocturna, 1. část "Oblaka" Nový přístup impresionismu k harmonii - statičnost, mixtury, užití septakordů a nónových akordů. Modalita- celotónovost a pentatonika. Instrumentační specifika Debussyho. Využití dechových a žesťových nástrojů - užití dusítek. Práce se smyčci - dělení smyčců, využití pizzicat, hry na kobylce a na hmatníku, dusítka, flageolety. Význam harfy. 11. Analýza díla - Alexandr Skrjabin: Désir op. 57 č. 1 Styl Skrjabinova středního tvůrčího období. Detailní harmonický rozbor skladby- struktura akordů - prométheovský akord a jeho předchůdci. Funkční sledy. Dominantně-tonická harmonická bifunkčnost v závěru skladby. 12. Anton Webern: Symfonie op. 21, 1. věta Analýza po stránce formálně tektonické. Principy sonátovosti i variačního principu. Procesy fragmentarizace hudebního materiálu. Kánonický princip. Instrumentace. Princip punktualismu v různých složkách hudební tkáně. Práce s řadou - metoda parciálních řad.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming)
|
|
Výstupy z učení
|
Aplikace různých analytických přístupů na hudbu 18.-20. století. Analýza hudební tkáně po stránce harmonické, melodické, rytmické, formově-tektonické i instrumentační. Srovnávací a stylová analýza. Stylové specifičnosti hudební řeči skladatelů uvedeného období.
Student zná analytické metody používané pro analýzu hudby 18.-20. století. Student umí analyzovat skladby po stránce: - harmonické, - metrorytmické, - formálně-tektonické, - instrumentační. Student je schopen neznámou skladbu zařadit stylově na podkladě analýzy její hudební struktury.
|
|
Předpoklady
|
AHSK 1, 2
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Písemná zkouška, Analýza výkonů studenta
Student ovládá hudebně teoretické disciplíny hudební nauky, harmonie a hudebních forem. PSCZOLKA, J. KRATOCHVÍLOVÁ, M. (2005) Harmonie. Průvodce studiem. Olomouc. Elektronická studijní podpora zavěšená v systému Edis. PSZCZOLKA, Jaroslav. (2005) Hudební nauka průvodce studiem. Olomouc. KOFROŇ, Jaroslav. (2002) Učebnice harmonie. Praha: Editio Bärenreiter. JANEČEK, Karel. (1955) Hudební formy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.
|
|
Doporučená literatura
|
-
APAQ - related to key words.
-
Černý, Miroslav K. (2002). Nástin vývoje symfonie od počátku do poloviny 20. století. Olomouc.
-
Janeček, K. (1968). Tektonika. Nauka o stavbě skladeb. Praha.
-
Jirák, Karel Boleslav. Nauka o hudebních formách. Praha 1985.
-
Jiránek, Jaroslav. Eseje o romantismu, Praha 1989.
-
Leichtentritt, Hugo. Musikalische Formenlehre, Leipzig 1952.
-
Rosen, Charles. (1995). The Romantic Generation. Cambridge (Mass.).
-
VOLEK, JAROSLAV:. Struktura a osobnosti hudby, Praha 1988..
|