|
Vyučující
|
-
Kubartová Eliška, Mgr. Ph.D.
-
Lazorčáková Tatjana, prof. PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Přednáška sleduje ve vybraných kapitolách loutkové divadlo jako specifický divadelní druh od jeho zrodu až po současnou podobu - vzhledem k rozsahu látky bude výuka obsahovat jen vybrané tematické okruhy. Další témata, uvedená v přehledu tematických okruhů, budou předmětem samostudia z povinné a doporučené odborné literatury. 1. Úvodní diskuse na téma: Jak vnímáme současné loutkové divadlo a jaké podoby má tento specifický divadelní druh v 21. století. 2. Vymezení pojmů loutka a loutkové divadlo Loutka v divadelním systému, taxonomie loutky, proměna vnímání loutkového divadla jako samostatného uměleckého druhu předmětného divadla, typologie loutek a animace, loutka a vztah s animátorem. 3. Od rituálu ke zdrojům loutkového divadla Rituální kořeny loutky, loutka jako magický předmět, animační prvky v asijských a afrických kulturách. 4. Vývoj loutkového divadla v evropském kontextu a formování evropské teorie loutkového divadla Od romantismu k velké divadelní reformě, formování svébytné estetiky loutkového divadla. 5. Tendence současného evropského loutkového divadla Alternativní předmětné divadlo v druhé polovině 20. století (Bread and Pupppet, Peter Schumann, Philippe Genty, Duda Paiva aj.). 6. Zdroje českého loutkového divadla - periodizace Zahraniční kočovné společnosti, lidoví loutkáři a jejich repertoár, loutkářské rody. Dramatika národního obrození, původní texty. 7. Rodinné loutkové divadlo a éra spolkového divadla Fenomén rodinných divadel, spolkové loutkové divadlo, propagátor loutkového divadla Jindřich Veselý, organizace UNIMA a časopisu Loutkář. 8. Vznik prvních profesionálních souborů, loutkové divadlo a avantgarda Snahy o profesionalizaci (Umělecká loutková scéna, Loutkové divadlo Feriálních osad, Josef Skupa, Jiří Trnka a Dřevěné divadlo aj.). 9. Formování teorie loutkového divadla v českém kontextu Pražský lingvistický kroužek, strukturalistické pojetí divadla. Návazná linie teoretického myšlení (Erik Kolár, Miroslav Česal, Jan Císař, Karel Makonj, Petr Pavlovský aj.). 10. České profesionální loutkové divadlo a jeho podoba v druhé polovině 20.století Profesionální síť loutkových divadel, Ústřední loutkové divadlo, diferenciace divadel v 60. letech, profilové scény a osobnosti. 11. Loutkové divadlo 21. století Proměna profesionální sítě, nezávislá scéna, žánrová a druhová prostupnost, pouliční produkce, fyzické divadlo, vizuální divadlo, divadlo objektů. Festivaly a přehlídky. 12. Zakončení kurzu společnou diskusí o problematice současného loutkového divadla.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Projekce (statická, dynamická)
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem přednášky je představit teoretické vymezení loutkového divadla v historickém kontextu českého i evropského divadla, nastínit na pozadí vývoje evropského historický vývoj českého loutkového divadla v jeho jednotlivých tendencích a seznámit na příkladu tvorby profilových souborů druhé poloviny 20. století výrazné osobnosti a současnou koncepci českého loutkového divadla.
Student zná základní předpoklady vzniku loutkového divadla jako svébytného uměleckého druhu, umí vyjmenovat jednotlivé etapy vývoje a definovat vývoj teoretických konceptů v evropském i českém historickém kontextu. Zná typologii loutek a proměny estetických principů loutkového divadla, včetně současných tendencí loutkového divadla. Student se umí orientovat v zásadních vývojových etapách evropského a českého loutkového divadla, dokáže charakterizovat historické funkce loutkového divadla, posoudit proměnu loutkového divadla v současné etapě a je schopen analýzy s aplikací získané terminologie. Student dokáže posoudit současnou produkci loutkových divadel, je schopen vytvořit strukturovaný text analyzující současnou tvorbu s přihlédnutím ke kontinuitě vývoje a historických souvislostí.
|
|
Předpoklady
|
Znalost základních pojmů teorie divadla a historického vývoje divadla.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Ústní zkouška
10 titulů odborné literatury a inscenací k analýze. Kolokvium: Znalost odučené látky a základní literatury. Součástí zkoušky je analýza zhlédnutého záznamu z doporučených titulů, rozprava nad vybraným textem z povinné literatury a ústní část zkoušky zaměřená na aplikaci termínů a znalost faktografie.
|
|
Doporučená literatura
|
-
BLECHA, Jaroslav (ed.). (2008). Česká loutka. Praha.
-
BLECHA, Jaroslav. (2009). Rodinná loutková divadélka. Brno.
-
CÍSAŘ, Jan. (1985). Teorie herectví loutkového divadla. Praha.
-
Dubská, A. (2011). Cesty loutkářů Brátů a Pratte Evropou 18. a 19. století: příspěvek k historii evropského loutkářství. V Praze: Nakladatelství Akademie múzických umění.
-
DUBSKÁ, Alice. (2004). Dvě století českého loutkářství. Praha: AMU.
-
Jurkowski, H., & Vondráček, J. (2010). Proměny ikonosféry: vizuální kontext divadelního umění. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze.
-
JURKOWSKI, Henryk. (1997). Magie loutky. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
-
KLÍMA, Miloslav - MAKONJ, Karel . (2003). Josef Krofta ? inscenační dílo. . Praha.
-
MAGNIN, Charles. (2018). Dějiny loutkového divadla v Evropě. Praha: AMU, 2018.
-
MAKONJ, Karel. (2007). Od loutky k objektu. Praha.
-
ŠORMOVÁ., Eva. (2004). Česká divadla - Encyklopedie divadelních souborů. Praha.
-
TOMÁNEK, Alois. Podoby loutky. Praha: Akademie múzických uměn. 2001.
-
VELTRUSKÝ, Jiří. (1994). Loutkové divadlo a herectví. . Praha, In: Příspěvky k teorii divadla.
|