|
Vyučující
|
-
Lazorčáková Tatjana, prof. PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Přednáška sleduje v tematických okruzích zásadní vývojové etapy evropského divadla, zaměřuje se vývoj divadelního prostoru, scénografie, herectví a dramatu. Seznamuje s rituálními a magickými kořeny divadla, sleduje zrod divadla a jeho proměny od antiky až po renesanční podoby evropského divadla. Témata a harmonogram přednášky: 1. Úvodní seznámení s programem a organizací předmětu. Prehistorie a počátky divadla Pojmy mimeze, kult, rituál vymezení a vývoj divadelních prvků. Teatralita kultu v archaických kulturách. 2. Antické divadlo, vznik dramatu, řecký divadelní prostor Periodizace, řecké divadlo jako společenská instituce, předpoklady a geneze divadla- obřadu, řecký divadelní prostor. 3. Řecká tragédie a komedie Od dithyrambů k dramatickým autorům Aischylos, Sofoklés, Euripidés, Aristofanés. Prvky syžetové kompozice, kompozice, přístup k mytologickým námětům. 4. Římské divadlo a drama Římané a funkce divadla, literární drama (Plautus, Terentius, Seneca), římský mimus, proměna divadelního prostoru. 5. Středověké divadlo periodizace a kontinuita divadelních epoch Současný výzkum liturgické linie středověkého divadla divadelní a dramatické žánry (officium, mystéria, mirákly, morality). 6. Smíchová kultura a divadelní prostor ve středověku Světská linie středověkého divadla, produkce jokulátorů, divadelní a dramatické žánry (veselá kázání, sotties, frašky), centra vzdělanosti a divadelní prvky. Mansionový divadelní prostor a jeho modifikace. 7. Renesanční divadlo proměna divadelního prostoru Italské renesanční divadlo, reformátoři italské scénografie (Sebastiano Serlio, Niccolo Sabbatini, Giacomo Torelli aj.). 8. Italská renesanční dramatika Italská commedia erudita (Ludovico Ariosto, Nicollo Machiavelli aj.), pastorály a mezihry. 9. Zrod a evropský vývoj commedie dell' arte Inspirační zdroje a znaky lidového italského divadla, typologie postav v commedii dell´arte, profesionální herecké společnosti, ikonografie a význam pro evropské divadlo. 10. Anglické alžbětinské divadlo specifika divadelního prostoru Odlišnosti vývoje divadla v Anglii, koncepce divadelního prostoru veřejných divadel, vliv prostoru na dramatiku i herecký styl, dvorská linie divadla. 11. Alžbětinská dramatika Návaznost na středověké žánry, zrod novodobé tragédie a komedie William Shakespeare a jeho předchůdci, současníci a následovníci. 12. Španělský divadelní prostor a dramatika v období renesance a baroka.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Projekce (statická, dynamická)
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem historické přednášky je představit konkrétní etapy vývoje divadla jako umění, postavení divadla ve společnosti, jednotlivé divadelní linie a žánry, organizaci divadelního prostoru a vývoj scénografie od zrodu divadla po renesanci.
Student se umí orientovat v zásadních vývojových etapách evropského divadla a dramatu, včetně vědomí souvislostí a kontinuity divadelního vývoje. Dokáže popsat vztah společnosti a divadla v jednotlivých etapách, zná historické proměny divadelního prostoru a scénografie, včetně vlivu na dramatiku a herecký styl. Student dokáže chronologicky seřadit jednotlivé tendence i žánrové linie v průřezu historických podob divadla, včetně proměn divadelního prostoru, a charakterizovat jejich funkce i význam s aplikací základní terminologie. Je schopen porovnávat časově vzdálené etapy divadelního vývoje, jejich vzájemné ovlivňování i kontinuitu a posoudit vliv historických podob divadla na současnou divadelní kulturu.
|
|
Předpoklady
|
Základní orientace v evropských vývojových epochách a evropské dramatice probíraných období.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Písemná zkouška
Zkouška z odpřednášené látky.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Aischylos. Peršané.
-
Aristofanés. Jezdci.
-
ARISTOTELES. (1993). Poetika. Praha.
-
BAYERDÖRFER, Hans Peter. (2000). Problémy divadelní historiografie. Praha.
-
BRAUN, Kazimierz. (2001). Divadelní prostor. Praha .
-
BROCKETT, Oscar G. (1999). Dějiny divadla. Praha.
-
CÍSAŘ, Jan. (1996). Proč lidé potřebují divadlo. Praha.
-
DIGRIN, Zdeněk. (1995). Divadlo učenců a diplomatů. Praha.
-
Euripidés. Ifigenie v Aulidě.
-
HILSKÝ, Martin. (2010). Shakespeare a jeviště svět. Praha.
-
KOPECKÝ, Jan . (1983). Co je divadlo. Praha.
-
KOPECKÝ, Jan. (1989). O divadle středověku - studie polemická. Praha, Divadelní revue 1989, s. 31-47.
-
KOPECKÝ, Jan. (1989). O divadle středověku ? studie polemická. Praha.
-
KRATOCHVÍL, Karel. (1987). Ze světa komedie dell´arte. Praha.
-
LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. (2013). Dějiny světového divadla 1. Od antiky po renesanci. Olomouc.
-
Lope de Vega. Ovčí pramen.
-
LUKEŠ, Milan. (2004). Mezi karnevalem a snem. . Praha.
-
LUKEŠ, Milan. (2004). Mezi karnevalem a snem. Praha.
-
LUKEŠ, Milan. (2003). Příliš mnoho renesance. Praha, Divadelní revue XIV, 2003, č. 4, s. 35-37.
-
Machiavelli. Mandragora.
-
Menandros. Dyskolos.
-
Seneca. Faidra.
-
Shakespeare William. Hamlet.
-
Shakespeare William. Romeo a Julie.
-
Sofoklés. Král Oidipús.
-
STEHLÍKOVÁ, Eva. (1998). A co když je to divadlo? . Praha.
-
STEHLÍKOVÁ, Eva. (2005). Divadlo za časů Nerona a Seneky. Praha.
-
STEHLÍKOVÁ, Eva. (1997). Potkala ho Smrti. Everyman. Praha.
-
STEHLÍKOVÁ, Eva. (1991). Řecké divadlo klasické doby. Praha .
-
STEHLÍKOVÁ, Eva. (1993). Římské divadlo. Praha.
-
Tirso Molina. Sevillský svůdce a kamenný host.
-
VOSTRÝ, Jaroslav. (2003). Od podívané ke scénickému obrazu. Praha.
-
William Shakespeare. Večer tříkralový.
-
ZACHOVÁ, Irena. (2004). Duchovní dramata. Praha.
-
ZAVARSKÝ, Ján . (1989). Kapitolky zo scénografie. Bratislava.
|