|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
Program seminářů "Vypravěčská nespolehlivost": 1) úvodní debata nad teoretickými texty o různých konceptech vypravěčské nespolehlivosti (Chatman, Nunning, Yacobi, Zerweck ad.) 2) Edgeworthová, Marie: Zámek Rackrent. (orig. 1800) 3) Dostojevskij, Fjodor M.: Něžná. (orig. 1876) 4) Stevenson, Robert Louis: Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda. (orig. 1886) 5) Henry James: Utažení šroubu. (1898) 6) Havlíček, Jaroslav: Neviditelný. (1937) 7) Nabokov, Vladimir: Lolita. (orig. 1955) 8) Max Frisch: Homo Faber. (orig. 1957) 9) Ishiguro, Kazuo: Malíř pomíjivého světa. (orig. 1986) 10) Julian Barnes: Historie světa v 10 1/2 kapitolách (orig. 1989) 11) McEwan, Ian: Nezničitelná láska. (orig. 1997) 12) Dutka, Edgar: Slečno, ras přichází. (orig. 2004) 13) zápočtový seminář: shrnutí a zhodnocení
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
|
|
Výstupy z učení
|
Hlavním cílem kurzu je kritické zkoumání naratologické kategorie vypravěčské nespolehlivosti. Tento fenomén budeme analyzovat na vybraných dílech české i světové literatury, jež literární historie tradičně označuje za texty s nespolehlivým vypravěčem. V rámci semináře se zaměříme na následující dílčí cíle: 1) Kritická reflexe pojmu: Vzhledem k tomu, že se teoretická pojetí vypravěčské nespolehlivosti různí, nepanuje v literární vědě shoda ani v samotné identifikaci těchto narativů. Cílem je tyto teoretické rozpory pojmenovat a zkoumat. 2) Vymezení hranic nespolehlivosti: Záměrně budeme analyzovat i hraniční texty, u nichž může být přítomnost nespolehlivého vypravěče sporná. K přesnějšímu pochopení toho, co vypravěčská nespolehlivost je, využijeme metodu negativního vymezení - ukážeme si, co nespolehlivostí naopak není. 3) Zkoumání historické a kulturní podmíněnosti: Mnohé teoretické přístupy chápou vypravěčskou nespolehlivost jako kategorii závislou na dobovém a kulturním kontextu. Proto budeme pracovat s různorodým korpusem textů, který zahrnuje díla z různých národních literatur vzniklá v rozmezí dvou staletí.
Po úspěšném absolvování předmětu získá student ucelený přehled o teoretických konceptech vypravěčské nespolehlivosti a jejich historické i kulturní podmíněnosti. Bude se orientovat v odborném literárněvědném diskurzu a prokáže znalost stěžejních děl české i světové literatury 19. a 20. století, v nichž se tento fenomén uplatňuje. Z hlediska praktických dovedností dokáže student aplikovat pokročilé naratologické nástroje při interpretaci složitých textů, samostatně identifikovat textové signály nespolehlivosti a přesvědčivě argumentovat pro či proti její přítomnosti, a to i u hraničních děl s využitím metody negativního vymezení. Zároveň si osvojí schopnost kriticky přehodnocovat ustálená literárněhistorická tvrzení, jasně formulovat a obhajovat vlastní interpretační závěry v rámci akademické diskuse a samostatně zpracovat odborný výstup propojující teoretická východiska s konkrétním literárním materiálem.
|
|
Předpoklady
|
Předpokládají se základní znalosti naratologických pojmů.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Rozbor díla tvůrčího charakteru (hudební, výtvarné, literární), Seminární práce
Student přečte nejméně 6 vybraných narativních textů, 6 vybraných teoretických textů vypracuje jeden referát a zejména se bude aktivně účastnit diskusí v seminářích. Povolují se maximálně 3 absence během kurzu.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Booth, W. C. (1966). The Rethoric of Fiction. Chicago.
-
Chatman, Seymour . (2004). Dohodnuté termíny. Rétorika narativu ve fikci a filmu.. Olomouc.
-
CHATMAN, Seymour. (2008). Příběh a diskurs. Narativní struktura v literatuře a filmu. Brno.
-
Kubíček, T., Hrabal, J., & Bílek, P. A. (2013). Naratologie: strukturální analýza vyprávění. Praha.
-
Kubíček, Tomáš. (2007). Vypravěč. Kategorie narativní analýzy. Brno.
|