1. Předmět textologického zkoumání. Budeme se zabývat dějinami textologie, jejím ustanovením jako vědního oboru. Pojednáme dějiny oboru u nás - vývoj ediční teorie a praxe. Poté vymezíme předmět zkoumání textologické disciplíny. 2. Textový proces. Od rukopisu ke knize. Modely zprostředkování. Ukážeme rozdíly mezi mluvenou a psanou komunikací, mezi psaným a literárním komunikátem. Zdůrazníme institucionální ráz aktu zveřejnění. Budeme si všímat pozice autora vůči zprostředkujícím modelům a aktu zveřejnění. Porovnáme institucionální pozici debutanta a zavedeného autora. Nárůst autorských "pravomocí" ovlivňuje vztah autora a redaktora i míru redakčních zásahů do textu. Budeme sledovat strategie debutantů při časopiseckých a knižních debutech (provázanost textů s redakcemi), jejichž cílem je posílení pozice zveřejněného textu v literárním poli. Odtud vyplývá autorovo časté razantní přepracování prvotiny v pozdějším tvůrčím období, což vede k několika verzím téhož díla. 3. Rukopis a text. Definujeme manuskript, určíme význam pomocných věd historických při textologických zkoumáních (paleografie, grafologie, kodikologie, diplomatika), pojmově odlišíme pramen, dokument (včetně dokumentů "diplomatické" povahy), rukopis, text, dílo, a to vzhledem k edičním konceptům "dílo", "spisy", "vybrané spisy", "výbory". Odlišíme pozici literárního historika, editora a textologa. Poukážeme na kompetence editora i textologa: na jejich možnosti proměnit či přeskupit množiny textů, spadajících pod tzv. dílo či naopak spadajících pod tzv. množinu literárně-historických dokumentů. Danou problematiku rozvedeme na příkladech korespondence, zápisníků, zápisků, deníků, publicistiky, esejistiky autora. 4. Literární archív a textologie. Literární archív, zpracování archivních dokumentů a textologická a ediční problematika spjatá se způsoby uložení archiválií. Jakými cestami lze edičně připravit tzv. ego - dokumenty (korespondence, zápisky, deníky, konvoluty aj.)? 5. Rukopisný náčrt. Při studiu náčrtu se přibližujeme textu in statu nascendi. Ale co to vlastně je náčrt, čím je charakteristický? Pojmy "náčrt", protograf (prvopis) odlišíme od vznikových verzí a variant; ale také od variant vázaných na již uveřejněné texty. Definujeme pojem "čistopis". Ukážeme souvztažnost čistopisu a strojopisného opisu. 6. Strojopis. Je strojopis prvním stupněm zveřejnění nebo posledním stupněm autorské fyziognomie psaní? Jak tento způsob zapisování ovlivňuje samotnou textaci? Čím se liší strojopis od rukou psaných záznamů? Pokusíme se zde sledovat též specifika samizdatových edic. Strojopisný opis chápeme také jakožto indikátor čistopisu. Čistopis ve vztahu k redakci díla (těsně předchází modelům zprostředkování), vyznačuje hranici mezi autokomunikační fází textace a její externalizací, předpokládá již pozdější zásahy "vnějších" činitelů - redaktor, sazeč, cenzor, tj. čtení "třetími" osobami. 7. Redaktor, sazeč, opisovač. Počínaje masovou knižní výrobou v moderní době (zvl. od 19. století) vstupují do procesu zveřejnění textu často významně další osoby, jejichž ne/záměrné působení spoluutváří textové znění. Jakou pozici zaujímá editor k vrstvě textu zapříčiněné vstupy těchto vnějších činitelů? Odlišíme pozice redaktora a editora, rozdílnost prováděných úprav. Totéž provedeme u redaktora a opisovače, zejména u novočeské literatury. Pozici opisovače v samizdatové literatuře budeme kontrastovat s redakčně uspořádanými samizdatovými edicemi. Redaktor je nositel aktuální estetické normy, aktivně zasahující do literárního vývoje a podílející se na literárních aktivitách té doby. 8. Cenzura a autocenzura. Do jaké míry je vnitřním či vnějším činitelem? Cenzura a autocenzura jsou obvykle považovány za vnější činitele, stejně jako např. redaktor, sazeč, přepisovač atp. Jejich podíl na historii textu, a tedy i na tom, v jaké podobě se dílo představuje čtenáři, je zásadní. Lze ji však z textu vůbec vyloučit?
|
Cílem kurzu je získání základní obeznámenosti se stavem současné textologie. Student si rovněž osvojí znalosti o tvůrčím aktu v literatuře, zejména o faktorech, které určují genezi textu (tvorbu manuskriptu) a následnou historii textu. Klíčem k porozumění je úloha aktu zveřejnění, jenž od sebe odděluje rukopisnou fázi od textové fáze. Pozornost bude věnována rukopisným náčrtům, vznikovým verzím a variantám, čistopisům, redakčním úpravám, různým formám cenzurních zásahů, variantám vázaných na již uveřejněná znění. Zaměříme se na souvislosti mezi nosičem (médiem) a tvůrčím aktem, poukážeme na to, jak médium spoluurčuje výsledný tvar díla. Pro textologická zkoumání však nejsou zanedbatelné ani sondy do spojitostí mezi literárním a knižním artefaktem. Poukážeme na specifika využití tzv. ego-dokumentů v textologickém bádání.
Student získá základní znalosti k textologii, vývoji disciplíny a současnému stavu textologických bádání. Osvojí si předpoklady k ediční práci a textové kritice.
|
-
Havel, R.?Štorek, B. (eds.). (1971). Editor a text. Úvod do praktické textologie. Praha.
-
Kosák, M. - Flaišman, J. (2010). Podoby textologie. Praha.
-
KOSÁK, MICHAL ? FLAIŠMAN, Jiří a kol. (2018). Editologie (Od náčrtu ke knize). Edice Varianty, sv. 9. Praha.
-
Lichačov, D. S. (2015). Textologie. Stručný nástin. Ed. Varianty.. Praha.
-
Vašák, P. a kol. Textologie a ediční praxe. Praha 1993.
|