|
Vyučující
|
-
Novotný Michal, Mgr. et Mgr. Ph.D.
-
Zapletalová Jana, doc. PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Francie - Viollet-le-Duc 2. Anglie Ruskin 3. Anglie - Scott, Carter, Morris 4. Německo Schinkel 5. Rakousko - Stifter a první konzervátoři Ústřední komise 6. Itálie - Boito, Giovannoni 7. Riegl a Dehio
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming)
|
|
Výstupy z učení
|
Změny v chápání minulosti, označované jako historismus, a s nimi související změna chápání pojmu památka vyústily v Evropě v 1. polovině 19. století v cílenou snahu společnosti chránit staré věci - památky. Již v samém počátku oboru formulovaly téměř paralelně své značně polarizované názory o správném zacházení s památkou ("restaurování") francouzský architekt a stavební historik Viollet-le-Duc a skotský umělecký kritik a spisovatel John Ruskin. Střet těchto principů je zároveň střetem mezi přístupem umělců - architektů a historiků umění. Tento základní spor a další vývoj názorů na památkovou péči vrcholící na začátku 20. století vkladem historika umění Aloise Riegla tak názorně představuje památkovou péči jako humanitní interdisciplinární obor, na kterém se podílejí různé profese preferující na památce odlišné památkové hodnoty. Právě Riegl tyto hodnoty, které památkám přisuzují různé skupiny odborníků, definoval, systematizoval a zároveň i relativizoval. Relativizace jediného správného přístupu k památkám je stále aktuálním tématem. Závažným úkolem památkové péče tak zůstává umět se s touto relativizací vyrovnat. Prohloubený přehled představ o "správném přístupu" k památkám umožní studentům ujasnit si dobový kontext různých přístupů, ale zároveň určitou nadčasovost argumentů používaných soudobými představiteli památkové péče. Přednášky zdůrazní souvislost přemýšlení o památkové péči s metodologií dějin umění a s přemýšlením o architektuře. Studentům se naskytne komplexní pohled na některé postavy známé jim pouze z jiných příbuzných oblastí. Přednášky představí dílo a názory osobností, které se zapsaly do historie památkové péče v 19. století a počátku 20. století ve Francii (Viollet-le-Duc), Anglii (Ruskin, Scott, Carter, Morris), Německu (Schinkel, Dehio, Gurlitt), Rakousku (Stifter, Schmidt, Riegl) a Itálii (Boito, Giovannoni). Nezbytnou součástí bude obrazový doprovod zobrazující praktický dopad zmíněných principů na památkových objektech. Studenti budou pracovat s primární i sekundární literaturou. Předmětem zájmu bude i recepce památkových principů v českém prostředí.
Přednáška: Prohloubené znalosti o myšlenkách a dílech základních osobností památkové péče 19. stol. Schopnost uvědomit si úzkou souvislost památkové péče s metodologií dějin umění a teorií architektury. Schopnost vnímat argumenty používané ve sledovaném období jako stálou inspiraci pro současnou památkovou praxi. Seminář: Schopnost interpretovat odborný text a aplikovat základní myšlenky z něj vyplývající na vybrané stavbě/objektu. Schopnost překladu dobového textu.
|
|
Předpoklady
|
Příprava a přednes příspěvku na vybrané téma, účast na seminářích.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
nespecifikováno
Docházka, přednes příspěvku, závěrečný test
|
|
Doporučená literatura
|
|