Vyučující
|
-
Kindl Miroslav, Mgr. Ph.D.
|
Obsah předmětu
|
Od ceremonií císařských a královských korunovací, slavnostních vjezdů, holdování a jejich dokumentace k festivitám spojujících dramatická a výtvarná umění. Od způsobů trávení volného času dvorů Rudolfa II., Matyáše I. Ferdinanda II., Ferdinanda III. a Leopolda I. ke způsobům relevantní reprezentace a významu grafických technik.
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Projekce (statická, dynamická)
|
Výstupy z učení
|
Korunovační ceremonie, slavnostní vjezdy, efemérní architektury, lovy a hony, divadelní představení, balety, koňské balety, opery ad. začaly být v 17. století stále častějším námětem výtvarných umělců a v druhé polovině se Vídeň vedle Paříže stala nejvýznamnějším centrem dramatických umění v Evropě. V hlavním městě monarchie se setkávali umělci z různých míst Evropy. Mladý císař Leopold i aristokraté vídeňského dvora přitahovali na břehy Dunaje skladatele, hudebníky, tanečníky, architekty, malíře, grafiky, ale také ohňostrůjce či cvičitele koní. V kosmopolitním světě habsburského dvora vynikli italští umělci v rolích hudebních skladatelů, libretistů a scénografů. Italská kultura byla v aristokratických vrstvách střední Evropy přijímána se samozřejmostí pramenící z rodového propojení rakouských Habsburků s předními italskými rodinami. Jestliže po celé 17. století dominují v múzických umění u habsburského dvora italští umělci, pak v umění výtvarných jsou to od padesátých let jednoznačně umělci nizozemští (vlámští a holandští), pomalu od sedmdesátých let nahrazovaní umělci německými. Festivity a všechny doprovodné aktivity lze nahlížet jako na pyramidu. Na jejím vrcholu jsou světovládné ideje a oslava rodu Habsburků, které na svých bedrech nese její hlavní exponent římský císař a císařovna se svou rodinou. Pod nimi stojí kromě zástupů dvořanů hierarchicky skladatelé, libretisti a choreografové (většinou Italové), dále scénografové, taneční mistři a kapelmeisteři (zejména Italové) až po hudebníky, tanečníky a umělce malující kulisy ve formě efemérní architektury (Italové, Nizozemci, Němci, Středoevropané). Celá struktura stojí na ramenou kreslířů, grafiků a nakladatelů (především Nizozemci a Němci), kteří jednotlivé figury a výjevy kreslí, ryjí, leptají, tisknou a šíří po celé Evropě. Složitý organizmus produkující klenoty hudební, taneční a výtvarné kultury baroka nejen jako kratochvíli, ale především jako jeden z prostředků komplikovaného příběhu dvorské politiky a reprezentace, boje o evropskou hegemonii a hledání řádu v ohrožené Evropě. Představení právě tohoto organismu, rostoucího ve střední Evropě od začátku 17. století, bude hlavním tématem přednášky.
Základní orientace v propojení dramatických a výtvarných umění - vývoj scénografie a grafických technik. Pochopení speciifik dvorské prezentace a reprezentace a zapojení umělců různého zaměření.
|
Předpoklady
|
Orientace ve slohovém vývoji a základní historii 17. století, především střední Evropě.
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Ústní zkouška
- pravidelná účast na přednáškách, - úspěšné absolvování závěrečného kolokvia
|
Doporučená literatura
|
-
Andrea Rousová (ed.). (2008). Tance a slavnosti 16.?18. století (kat. výst.). Národní Galerie v Praze.
-
Andrea Sommer-Mathis - Daniela Franke - Rudi Risatti (eds.). (2016). Spettacolo barocco! Triumph des Theaters (kat. výst). Österreichisches Theater Museum, Wien.
-
Andrea Sommer-Mathis. (2004). Feste am Wiener Hof unter der Regierung von Kaiser Leopold I. und seiner ersten Frau Margarita Teresa (1666?1673), in: Fernando Checa Cremades (ed.), Arte Barroco e ideal clásico. Aspectos del arte cortesano de la segunda mitad del siglo XVII. Madrid.
-
Franz Matsche. (2006). Frühneuzeitliche Kaiserkrönungen und ihre Dar- stellung in der Kunst, in: Hainz Schilling ? Werner Heun ? Jutta Götzman (eds.), Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation 962 bis 1806 ? Altes Reich und Neue Staaten 1495 bis 1806 (Essays). Dresden.
-
Friedrich Polleroß. (2017). Repräsentation und Reproduktion. Der ?Kaiserstil? in den zeitgenössischen ?Massenmedien?, in: Werner Telesko (ed.), Die Repräsentation der Habsburg-Lothringischen Dynastie in Musik, visuellen Medien und Architektur/ Representing the Habsburg-Lorraine Dynasty in Music, Visual Media and Architecture 1618-1918. Wien - Köln - Weimar, s. 38-61.
-
Herbert Seifert. (1985). Die Oper am Wiener Kaiserhof. Tutzing.
-
John R. Mulryne ? Krista de Jonge ? Pieter Martens ? R. L. M. Morris (eds.). (2018). Architectures of Festival in Early Modern Europe. Fashioning and Re-fashioning Urban and Courtly Space. Abingdon - New York.
-
Kateřina Fajtlová - Miroslav Kindl (eds.). (2017). Koně v piškotech. Slavnosti na dvoře císaře Leopolda I.. Olomouc.
-
Martina Jandlová-Sošková. (2017). Portrait historié a šlechtická reprezentace v českých zemích, in: Zuzana Macurová ? Lenka Stolárová ? Vít Vlnas (eds.), Tváří v tvář. Barokní portrét v zemích Koruny české. Brno.
-
Miroslav Kindl. (2018). Maškaráda a díl komedie: Slavnosti, ceremonie a jejich obrazové a grafické dokumentace na habsburském dvoře ve střední Evropě v 17. století. dizertační práce FF UPOL.
-
Rostislav Smíšek. (2007). Leopold I., Markéta Tereza Španělská a Ferdinand z Dietrichsteina. Návštěva císařské rodiny v Mikulově roku 1672 jako prostředek symbolické komunikace, in: Václav Bůžek ? Jaroslav Dibelka (eds.), Člověk a sociální skupina ve společnosti raného novověku. České Budějovice.
-
Tünde Lengyelová ? Géza Pálffy (eds.). (2016). Korunovácie a pohreby. Mocenské rituály a ceremónie v ranom novoveku. Budapest.
-
Václav Bůžek a kol. (2010). Společnost českých zemí v raném novověku. Struktury, identity, konflikty. Praha.
|