1. Kontext raně novověké architektury 2. Raně novověká architektura - metody a přístupy, teorie 3. Sakrální stavby I (farní a klášterní kostel) 4. Sakrální stavby II (poutní kostel, kaple náboženských bratrstev) 5. Sakrální stavby III (memoriání a pohřební stavby) 6. Profánní stavby I (radnice) 7. Profánní stavby II (městský palác) 8. Profánní stavby III (zámek I) 9. Profánní stavby IV (zámek I) 10. Profánní stavby V (vila) 11. Profánní stavby VI (veřejná infrastruktura) 12. Závěrečné prezentace I 13. Závěrečné prezentace II Povinná (max. 5 titulů): Howard Colvin, Architecture and the after-life, New Haven 1991. Tomáš Jeřábek - Jiří Kroupa a kol., Brněnské paláce: Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku, Brno 2005. Jiří Kroupa, Umělci, objednavatelé a styl. Studie z dějin umění, Brno 2006. Hanno-Walter Kruft, Dejiny teórie architektury: Od antiky po súčastnosť, Bratislava 1993. Alina Payne (ed.), The companions to the history of architecture I: Renaissance and baroque architecture, Chichester 2017. Doporučená (max. 5 titulů): Marta Ajmar-Wollheim - Flora Dennis - Ann Matchette (edd.), Approaching the italian renaissance interior: Sources, methodologies, debates, Malden, MA 2007. Patrick Bircher, Ad maiorem Dei gloriam. Aspekte der Beziehungen zwischen Architektur, Kunst, Musik und Liturgie am Hohen Dom zu Salzburg im 17. Jahrhundert, Regensburg 2015 . Yvonne Elet, Architectural invention in renaissance Rome: Artists, humanists, and the planning of Raphael's Villa Madama, Cambridge 2017. Alina A. Payne, The architectural treatise in the Italian Renaissance: Architectural invention, ornament, and literary culture, Cambridge 2011.
|
Kurz představí na modelových příkladech různorodé přístupy k analýze a interpretaci raně novověké architektury v domácím i světovém kontextu. Zaměří se na příklady profánních i sakrálních, soukromých, veřejných, memoriálních či sepulkrálních architektur, na kterých představí typologickou pestrost architektury 15.-18. století. Současně budou tyto case studies představovány jako osobité stavební úlohy umožňující pochopit specifika stavební praxe raného novověku v souřadnicích sociálních, politických, kulturních i náboženských vztahů, v nichž stavby vystupují nikoliv jako pasivní artefakty, ale aktivní média. Budou také představeny materiály a prameny, s nimiž lze při analýze této architektury pracovat.
Student porozumí charakteru architektury raného novověku a osvojí si analytické nástroje její interpretace.
|