1. Teoretický úvod a vymezení předmětu studia (co je kultura - akulturace, enkulturace, tradice, etnikum, kmen, teorie příbuzenství) - historie a současnost antropologických studií regionu (Angličané, misionáři - Filipíny, Mariany, Čína, Japonsko, Korea., slovníky původních jazyků) 2. Geografická, demografická, sociokulturní, etnolingvistická perspektiva - geografické a klimatické podmínky a jejich vliv na distribuci obyvatelstva a na rozvoj charakteristické kulturní rozmanitosti - horizontální a vertikální stratifikace obyvatelstva, etnické složení, jazykové skupiny - struktura osídlení, populační vývoj, počátky vztahů venkov v. město, regionalizace, urbanizace, historická migrace 3. Autochtonní systémy myšlení a nativní náboženské systémy - animismus a jeho lokální odlišnosti (pevninská v. ostrovní část, mýty o stvoření světa aj) - počátky etnické identity, zvykové právo (vznik etnické sounáležitosti) - manželství a ženské a mužské role v něm (matri x patri, rodinné klany - vesnice v. města aj) 4. Koncept jedince, rodiny a společnosti - rodina jako základ společnosti, vymezení role jedince ve společnosti, koncepce výchovy, sociální hierarchizace - rodina v polygamní společnosti, rodina jako dispositif moci v různých politicko-náboženských systémech, sexualita a art of erotika 5. Světová náboženství v regionu a jejich role při formování kultur - hinduismus, buddhismus a zen buddhismus, konfu-, tao- (koncepce světa, architektura aj) - křesťanství, islám (islámské umění aj) - evropská kolonizace a nevědomé položení základu států v JV Asii (Indočína, Holandská východní Indie, Britská Barma, Malajsko aj) 6. Obchodní vztahy jako specifický nástroj kulturní výměny - historie a současnost (komodity, fenomén čínských, arabských a indických obchodníků, multikulturalismus aj) - obchod jako podněcovatel a zprostředkovatel sociokulturního a politického vývoje Asie 7. Architektura a bydlení perspektiva - tradiční architektura v původním společensko-náboženském kontextu - technologické aspekty stavby a jejich symbolický význam, rituální funkce domu, veřejná a privátní funkce domu, kosmologie a její reflexe v architektuře, využití prostoru aj 8. Zemědělství a strava - rýže, proso, pšenice a ječmen jako socio-ekonomicko-náboženský fenomén - tradiční způsoby obživy jako příklad specifických kulturních adaptací na přírodní podmínky a jejich kulturní souvislosti: např. intenzívní závlahové rýžové zemědělství na Bali, v Japonsku, jižní Číně, posuvné žárové zemědělství v prostředí pralesa (např. Laos, Thajsko), kopaničářské zemědělství na Papue, oázové zemědělství střední Asie, monzunové zemědělství Indie (Kérala) - kulturní představy spojené s jídlem a jeho konzumací 9. Tradiční oděv a jeho společenský kontext - proměny a role oděvů, společenská funkce oděvu - symbolika barev a vývoj vlastnické funkce oděvu, vzory a látky oděvů 10. Hudba, tanec, divadlo a výtvarné umění - tradiční způsoby vyjádření - symbolika barev, tvarů a pohybů 11. Současná východní a jihovýchodní Asie - Rozvoj a jeho limity, urbanizace, ekologie - předpoklady rozvoje (nerostné suroviny, sektor služeb, státem řízené hospodářství, vzdělanost aj) - nové způsoby obživy v kontextu urbanizace (sektor služeb, turismus, pojem "městská chudina" aj) - industrializace a pracovní migrace (vnitřní x vnější, Indonésie a Čína v. Filipíny, Kambodža aj) 12. Sociální změny, resistence, migrace a mobilita - socio-politické a ekonomické změny ve společnostech Asie, modernita a její diskurz - vnější a vnitřní dynamika změn, migrace vnitřní, vnější a cirkulační, nacionální a transnacionální identity 13. Populární kultura - tradice v. současnost, nativní kulturní rezidua v současné kultuře regionů
|
Cílem předmětu je poskytnout komplexní vhled do problematiky studia kultur regionu východní a jihovýchodní Asie a seznámení studentů s jednotlivými koncepty kultury. Předmět současně předkládá a vysvětluje jednotlivé aspekty vzájemně propojených významových kulturních systémů aplikovaných při studiu daného regionu. Zvláštní důraz je věnován proměnné dynamice společenských procesů, kulturní modularitě, náboženským otázkám a v neposlední řadě také vybraným aspektům hmotné kultury. Výuka předmětu je rozdělena do tří hlavních částí. První část přináší základní přehled o teoretických, metodologických a historických předpokladech problematiky. Druhá část se věnuje jednotlivým specifickým aspektům kulturních konstruktů aplikovaných při studiu daného kulturního regionu, především pak náboženským otázkám a sociokulturním vztahům, stejně tak jako vybraným aspektům hmotné kultury (architektura, strava, oděv, taneční a divadelní tradice, výtvarné umění aj). Třetí část se věnuje současným tématům, např. limitům rozvoje, globalizaci, genderu a problematice migračních pohybů, především pak pracovní migraci.
|