|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
Úvod do studia (základní charakteristika klasického jazyka, např. fonologický vývoj atd.), orientace v gramatických tabulkách, čtení slovníku klas. japonštiny, historická gramatika, kratší texty a jejich překlady.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem předmětu je vštípit studentovi základní rozdíly mezi současnou a historickou japonštinou, naučit jej chápat vývoj japonštiny jako takové, naučit jej orientovat se v důležitých gramatických tabulkách, ve slovníku i v textu samotném a vést k snaze samostatně překládat danou báseň či prózu jak do moderní japonštiny, tak do češtiny. Dalším cílem je též pochopení rozdílů japonštiny různých historických období. Toto vše by mělo vést k hlubšímu zájmu o jazyk i literaturu, přispět k lepšímu pochopení japonských tradičních hodnot a v neposlední řadě také k přemýšlení např. o způsobu překládání, o tom, nakolik se v současné japonštině objevují archaické tvary, z čeho moderní jazyk čerpá či proč dnes ustálené výrazivo je v takovémto tvaru a podobně.
Schopnost pracovat se slovníkem klasické japonštiny a tabulkami gramatických jevů a s jejich použitím překládat kratší texty v klasické japonštině
|
|
Předpoklady
|
Znalost japonského jazyka na úrovni pokročilých (na úrovni studentů magisterského studia).
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Písemná zkouška
Zápočet (test z gramatiky + písemný překlad textů).
|
|
Doporučená literatura
|
-
Akijama, K., Kuwana, J., Suzuki H. a kol. (1994). Nihon koten dokuhon (Čítanka japonských klasických textů). Tokyo.
-
Akijama, K. (1982). Šin kobun (Nové klasické texty). Tokyo.
-
Furuta, T. a kol. (1982). Kókó kiso kogo džiten (Slovník základů klasického jazyka pro střední školy). Tokyo.
-
Kaneda, H., Mijakoši, M. (1996). Kokugoši jósecu (Stručný nástin historie japonštiny). Tokyo.
-
Klíma, T. (2011). Učebnice klasické japonštiny. Praha.
-
Nakamura, K. (1994). Koten bunpó (Gramatika klasického jazyka). Tokyo.
-
Novák, M. (1982). Gramatika japonštiny II. Praha.
|